Slib 1/2

13. srpna 2010 v 16:45 | Karolina |  Slib
Tak první povídka...:)
Je to první část,druhá by tu měla být do večera nebo maximálně zítra.



Je tma a lidi se začínají připravovat ke spánku.Ale teprve v noci se ukazuje druhá tvář světa,v noci se probouzí ti kteří nespěchají do práce,nechodí nakupovat do supermarketů.V noci se probouzí ti co pijou lidem krev. Upíři!
Po světě se toulám už několik desítek let,nemám žádné přátele vlastně jen jednoho.Jmenuje se Lee Witt a je to také upír.Známe se už od dětství,upíry jsme se stali společně ale pak jsme se museli rozdělit a jít si každý svou cestou.Před pár lety se mi donesla zpráva že Lee zmizel a nikdo neví kde se nachází.Hledám ho už tři roky a mám pocit že jsem prošel celý svět.Několik upírů mi říkalo ať už ho nehledám že už je určitě mrtvý ale já věděl že žije já jsem to prostě cítil.Nemohl jsem jen tak přestat hledat,byl to můj jediný opravdový přítel.
Existuje už asi jen jediná osoba která by mi mohla pomoci.Čarodějnice Ethel...
Ethel je jedna velká záhada sama nikdo neví co je přesně zač a odkud se vzala,ví to ho až moc na lidské a vlastně i upíří chápání.
Po několika měsíční vyčerpávající cestě jsem dorazil.Stál jsem někde hluboko v lese před malou jeskyní.Tady přeci nemůže bydlet pomyslel jsem si a posadil se pod vysoký strom.
,,Ahoj Laurenci co tě sem přivádí?"ozvala se čarodějnice.Otevřel jsem oči zaostřil jsem osobu přede mnou a rychle odpověděl,,Ahoj Ethel potřebuji pomoc."
,,Dobře víš že upírům nepomáhám"odsekla mě.
,,Ale to je důležité,musíš mi pomoc prosím alespoň mě vyslechni."zvýšil jsem hlas.
Ethel se zadívala do země a řekla,,dobře vyslechnout tě můžu ale nedělej si naděje."
Usmál jsem se a vstal ze studené země.Když jsme vešli do jeskyně nemohl jsem uvěřit svýh očím byla obrovská možná tak pětkrát větší než vypadala z venku.
,,Posaď se"řekla a sama si sedla na velký obroušený kámen,který měnil barvy podle její nálady.
,,Tak mluv"
,,No víš jde o Leeha Witta před pár lety zmizel nikdo neví kde je,prošel jsem snad všechny kouty světa."
,,Vím,vím záhadně zmizel,to je smutné"brblala si pro sebe a na tváři měla zamyšlený výraz.,,No a co mám s tím společného já?"divila se.
,,Chtěl jsem se tě zeptat jestli nevíš co se sním stalo,dokážeš vidět do budoucnosti i do minulosti co jsi neprožila."pokračoval jsem.
,,Ano ale ty víš že i kdybych to věděla nemůžu ti to říct"zvýšila hlas čarodějnice.
,,Ale přece mi aspoň něco řekni hledám ho tak dlouho..."
,,Ne nebudu ti nic říkat!"zařvala čarodějnice,kámen se ze zelené barvy změnil na rudě červenou.
,,Ethel prosím!"naléhal jsem.
,,Nebudu ti nic říkat,jsi dobrý upír nechci aby jsi si kvůli mě nesl následky."
,,Jaké následky?!"křikl jsem.
,,Neřeknu ti to"řekla svým hrubým hlasem.
,,Prosím"zopakoval jsem tiše.
Čarodějnice zakroutila hlavou a řekla,,Tak dobře"
,,Můžeš upíra Witta zachránit ale zaplatíš za to nejvyšší daň...zaplatíš životem"řekla a podívala se na skrz mne.
,,Životem?"zopakoval jsem,,Jak ho tedy můžu zachránit?"
,,Nejdřív poslouchej,když ho zachráníš zemřeš a když ho nezachráníš tak také."
,,To znamená že zemřu v obou případech?"
,,Ano"přikyvovala čarodějnice.
Chvíli jsem se zamyslel a pak jsem řekl:,,Zachráním ho,sliby se musí plnit."
,,Jaké sliby?"divila se Ethel.
,,Víš jsem o dva roky staří než Lee a když jsme ještě byli děti slíbil jsem mu že ho vždy budu chránit,bohužel jsem selhal a tak to musím napravit."
,,Laurenci nic napravovat nemusíš byli jste děti..."
,,Musím!"křikl jsem.
,,Dobře Půjdu s tebou je to dlouhá cesta"pousmála se a vzala si své kouzelné koště.
Vyšli jsme z jeskyně a vydali se na cestu.
 


Anketa

Líbí se vám povídka Slib?

Ano,je hezká :)
Jde to...
Ne nelíbí

Komentáře

1 Sára Sára | Web | 27. září 2010 v 16:26 | Reagovat

Zajímavá povídky, zajímaví nápad :) hned se musím vrhnout na druhou část.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama