Slib 2/2

13. srpna 2010 v 17:46 | Karolina |  Slib
Druhá část...



,,Leeha drží nějaký čaroděj nevím kdo to je ale je zlý,hodně zlý"
,,Čaroděj?"divil jsem se.
,,Ano"řekla Ethel.
Začlo svítat a tak jsme si lehli do stínu stromů,čarodějnice usnula tak jsem měl příležitost si jí prohlídnout neměla totiž ráda když na ní někdo civěl.Byla malého vzrůstu,dlouhé zacuchané černé vlasy.Oranžové pronikavé oči a malý nos což mě vždycky fascinovalo protože čarodějnice mají většinou velký nos.Na sobě měla dlouhý žlutý hábit na kterém byli červené tečky a kliky háky.
,,Já vím že na mě civíš
Laurenci"ozvala se.
,,Co...což-"
,,No civíš na mě"zopakovala.
,,N...ne ne..cccivim vždyť.. j.já už spal"vykoktal jsem ze sebe,byl jsem v udivení ale zároveň v rozpacích.
,,Tak už neciv a spi"řekla čarodějnice a zase se ponořila do hlubokého spánku.
Probudil jsem se krátce před stmíváním,čarodějnice už byla vzhůru tak jsme na nic nečekali a vydali se na cestu.
,,Poletíme koštětem, aspoň kousek"navrhla a přičarovala koště.
,,Koštětem?Zbláznila ses?"
,,Ne, urychlí nám to cestu"bránila se.
,,Možná ale minule když jsem s tebou letěl tak jsem měl zlomenou nohu na třikrát"vysvětloval jsem jí.
,,To ale nebyla moje chyba."
,,A čí?" divil jsem se.
,,Tvoje"dodala drze.
,,Jak to?"
,,Pamatuješ jak tě Lee opil?"smála se.
,,Lee opil?To je nesmysl!"
,,Není,pořád si mě přemlouval jak malé děcko abych tě svezla na koštěti,a tak jsem tě svezla.Jenom že ty si se pořád vykláněl až jsi sletěl."vysvětlovala se smíchem.
,,Já prostě s tebou neletim"rozhodl jsem se.
,,Ale letíš"podívala se mi hluboko do očí a usmála se.
,,No tak dobře ale není to fér když mě takhle hypnotizuješ"dodal jsem naštvaně a nasednul na koště.
Po měsíci dlouhé cesty jsme dorazili na místo.Byla velká prostorná mýtina a na jejím konci byla jeskyně.
,,Dál už musíš jít sám,já tu počkám"oznámila mi a sedla si do vysoké trávy.
A tak jsem se vydal blíž k jeskyni.Chvilku jsem váhal ale nakonec jsem do jeskyně vkročil.V tu chvíli jsem se ocitl ve velké tmavé,špinavé místnosti.
,,Kdo pak nám to přišel"ozval se temný,hluboký hlas a zpozad tmy vyšla vysoká,štíhlá postava.
,,Kde je Lee?"vyštěkl jsem na něj.
,,No né……on opravdu přišel,pan Laurence"a začal se děsivě smát.
,,No tak kde je?"zařval jsem.
,,Tady je"luskl prsty a v místnosti se rozsvítilo,Lee ležel na zemi a byl celej pomlácenej.
,,Nechám vás tu chvílí o samotě musím si ještě něco zařídit"řekl čaroděj a odešel.
,,Lee to jsem já Laurence pojď utečem"šeptal jsem.
,,Né zabije nás oba"řekl chraptivým hlasem.
,,Pojď,jdeme"zvedl jsem ho a vynesl z jeskyně.
,,Ale copak vy mi chcete utéct"ozval se čaroděj.
,,Nemáte právo ho tu držet"zařval jsem na čaroděje.
Čaroděj se už nadechoval že něco řekne ale v tom strnul ,,Ethel co tu děláš?"
zeptal se udiveně.
,,Alastaire...co to děláš?"
,,To je snad moje věc"probral se z šoku a namířil na nás s Leem"
,,Nech je jít nemáš to za potřebí"domlouvala čaroději.
,,Sestřičko já nejsem dítě abys mi říkala co mám dělat"usmál se čaroděj.
,,Vy jste sourozenci?"divil jsem se.
,,Rozlučte se pánové na tomto světě končíte"řekl čaroděj.
,,Ne Alastaire zabij mne"vykřikla Ethel.
Pustil jsem Leeha a běžel k Ethel,,to ne to nedělej"šeptal jsem.
,,Laurenci s Alastairem nás spojuje kouzlo že když zemřu já on také a na opak on ale to tom neví"vysvětlovala Ethel.,,Tady máš papírek přečti si ho až Alastair zemře"řekla a zakřičela na čaroděje.,,Tak dělej zabij mě!"
Čaroděj se usmál pozvedl hůlku a řekl nějaké cizí zaklínadlo.Z hůlky vyletěl blesk a zasáhl Ethel.Alastair se chytl za srdce ,,co se to děje?"divil se.
,,Byli jste spojeni kouzlem když zemře ona tak ty taky"zařval jsem na něj ale už bylo pozdě zemřel.Přečetl jsem si papírek a běžel k mrtvému čarodějovi na opasku měl pověšený malý látkový pytlíček strhl jsem ho a podíval se na Ethel.Otevřel jsem ho prášek jsem si nasypal do ruky a řekl:
,,Zlo budiž je poraženo,
ze zemského povrchu strženo.
Alespoň na pár let
bude jen dobrý lidský svět.
Ethel žij na tom to světě,
probuď se v této větě."a prášek vyhodil do vzduchu.
Ethel začla dýchat,pomalu vstala a řekla,,zachránil jsi mi život,děkuji."
,,To byla maličkost"odpověděl jsem a podíval se na Leeha,,jdeme?"
,,Jo jdeme dneska to ho bylo moc"řekl a zasmál se.
,,Ethel říkala jsi že zemřu v obou případech ne?"divil jsem se.
,,A ty myslíš že to je všechno?"zasmála se Ethel a jako první se rozešla.
 


Anketa

Líbí se vám povídka Slib?

Ano,je hezká :)
Jde to...
Ne nelíbí

Komentáře

1 Sára Sára | Web | 27. září 2010 v 16:32 | Reagovat

moc se mi to líbí :) je to hezky napsané a toto byl skvělý nápad na povídku :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama