Synovec 2/2

28. září 2010 v 20:57 | Karolina |  Synovec
Hodiny tikaly velmi nahlas,nemohl jsem usnout.Od té doby co jsem viděl naposledy synovce,tuším že je to rok,mám špatné spaní.Mám noční můry,pořád to nemohu dostat z hlavy,snažil jsem se zapomenout ale nešlo to.Našel jsem si spoustu nových zájmu zahradničení,cvičím Jógu,postavil jsem si malý domek a hlavně posiluju,protože jsem se rozhodl zastavit to zlo,vím totiž že když synovec něco řekne tak to také dodrží. A tak se připravuju až se potkáme.



,,Prosím pomozte mi,jsem sirotek" zaslechl jsem když jsem byl nakupovat na ranním trhu.
,,Pojď dám ti chleba a sklenici vody"řekl jsem a podal ruku sedícímu, promrzlýmu chlapci.
,,Děkuji pane,moc děkuji" chytl mě za ruku a zvedl se.Došli jsme pomalým krokem k mému domku.
,,Jak se vlastně jmenuješ?" zeptal jsem se když jsem mu naléval sklenici vody.
,,Lenny,Sols Lenny"řekl chlapec pyšně.
,,Lenny"řekl jsem tiše a v hlavě mi prolítly myšlenky na mého synovce ,,tak se jmenoval můj synovec."
,,Opravdu? To je ale náhoda" zasmál se hoch.Měl krátké špinavé kalhoty a červené roztrhané tričko,mohlo mu být tak 7 let víc ne.
,,Co se stalo tvým rodičů?" zeptal jsem se vážně.
,,Zabily je. Nějaký zrůdy!"řekl tiše.
,,Takže ty jsi teď sirotek?"
,,Jsem,nemám kam jít,žiju na ulici" řekl a zadíval se do podlahy.
,,Postarám se o tebe,dám ti bydlení,jídlo i vzdělání" řekl jsem a pečlivě si ho prohlídl.
,,Opravdu to by jste udělal?" rozzářil se nadšením.
,,Ano"usmál jsem se.

Toto období jsem byl nejšťastnější na světě.Staral jsem se o Lennyho jako o svého syna,měl jsem ho moc rád. Naučil jsem ho Jógu,jak se starat o přírodu,chodil se mnou pravidelně posilovat,on byl ten co mi dával naději že život má ještě smysl.
,,Víte beru vás jako mého otce,mám vás strašně rád" řekl Lenny jednou při obědě.Zarazil jsem se a podíval se na něj ,,to už nikdy neříkej."
,,Proč? Já nelžu opravdu vás mám rád."
,,Víš mám strach"přiznal jsem.
,,Z čeho?" divil se.
,,Měl jsem synovce,taky jsem se o něj staral jako o tebe,měl jsem ho moc rád ale..."odmlčel jsem se.
,,Ale co? " vyzvídal Lenny.
,,To není nic pro tebe hochu,koukej to sníst ať můžeme vyrazit do města" usmál jsem se a šel umýt
špinavé nádobí.
Následující dny Lenny pořád otravoval tím co se stalo a proč jsem mu to neřekl a kde teď můj synovec je.A tak jsem mu vyklopil celou pravdu,že můj synovec je upír a vše co se stalo.
,,Tý jo tak to je hustý"řekl udivený hoch.
,,Prosim tě co je na tom hustý?"
,,No že vás synovec je upír."
,,No tak to už by stačilo,je čas jít spát" řekl jsem a vstal od stolu.
,,Ještě ne prosím"
,,Ale jo,chci jít do kostela na půlnoční mši,takže žádný odmlouvání."
,,Bůh ví kam jdete" zakřenil se hoch a vlezl do postele.
,,Do kostela,jsi snad neslyšel?" zvýšil jsem hlas srandovním hlasem.
,,A cestou se stavíte v baru co?" usmál se hoch.
,,Jo ale cestou zpátky" vybafl jsem a nazul boty ,,takže žádný blbosti jasný?"
,,Jasný" řekl hoch a přikryl se peřinou.Oblíknul jsem si kabát a vyrazil.Vzal jsem to svižnější chůzí a by jsem na mši nepřišel pozdě
ale když jsem dorazil ke kostelu na dveřích byl nalepený plakát na kterém bylo napsáno:

Omlouváme se ale mše přesunuta
z osobních důvodů na příští týden.

,,To si snad dělají srandu?" řekl jsem si pro sebe a šel zpět k domku.Když jsem asi po dvaceti minutách došel domů čekalo mě milé překvapení.Otevřel jsem dveře a u stolu seděl můj synovec.
,,Co tu děláš?" řekl jsem udiveně.
,,Přišel jsem se na tebe podívat strýčku,jak jsem slíbil" usmál se. Když jsem se z toho šoku rozkoukal a uviděl jsem jak Lenny sedí na proti němu řekl jsem:
,,Lenny co děláš? Vrať se zpátky do postele" přikázal jsem mu a sundal si kabát.
,,Nevrátím" křikl hoch a zůstal klidně sedět.Jen jsem zakroutil hlavou a podíval se na synovce.
,,Víš měl by jsi něco vědět" začal jsem ,,Lenny..." nemohl jsem to říci,nedokázal jsem před ním říci že ho mám radši než jsem měl synovce jako malého kluka.
,,Ne ty by jsi měl něco vědět" usmál se ,,Lenny není sirotek."
,,Cože? Co to plácáš?" divil jsem se.
,,Lenny je...-" přerušil jsem ho.
,,Je to pravda?" zeptal jsem se hocha.
,,Je,mám otce" řekl tiše.
,,No tak řekni kdo je tvůj otec" zařval synovec.
,,Ale..-"
,,Dělej" křikl ještě hlasitěji.
,,Můj táta je" řekl rozklepaným hlasem ,,On,váš synovec."
,,Cože?!" divil jsem se,mohl jsem prasknout vztekem.
,,Správně Lenny,šikovnej kluk" usmál se ,,A teď udělej co jsem ti řekl."
,,Tati! To neudělám" odmítal hoch. Jen jsem stál a celé to sledoval nemohl jsem uvěřit ani jedné větě která v té místnosti padla.Synovec vstal a přišel ke mě ,,Takže strýčku,koukej jak se mají vychovávat děti" zašklebil se synovec a mávl na Lennyho.
,,Tati! Já to neudělám" brečel hoch.
,,Uděláš,dělej!"křikl synovec a popošel k Lennymu,chytl ho za ruku a přitáhl ke mě.
,,Pane,měl jsem vás moc rád,opravdu jsem nelhal když jsem vám to říkal ale-"
,,Dělej skonči to" skočil mu do řeči.
,,Promiňte" řekl,slzy mu stékali po tváři a on napřáhl ruku v které držel nůž. Byl jsem naprosto ztuhlej,nemohl jsem pohnout ani rukou,byl jsem v šoku.
,,Hochu vím co máš udělat a já tě prosím,udělej to. Potom co jsem prožil a co jsi mi udělal nebo spíše co mi udělal tvůj otec už nemám chuť žít,prosím udělej to." řekl jsem a v duchu se usmiřoval s bohem.
,,Tak už dělej " řekl synovec který stál vedle něj. ,,Nenávidím tě!!!!" hlasitě zařval a otočil se k otci ten než stačil zareagovat co se děje, tak měl nůž zabodnutej v břiše. ,,Promiň tati, ale ty jsi chtěl mít syna jen proto, aby jsem zabil tvého strýce ale tvůj strýc je jako můj otec" zařval a popošel ke mě.
Můj synovec jen zíral a nemohl uvěřit co se stalo.
,,Snad ti bůh odpustí" řekl Lenny a naposledy se mu podíval do očí.
Můj synovec umřel,on mě zabil a já jsem zázrakem vstal z mrtvých abych byl
svědkem jak ho zabil jeho vlastní syn.

Můj život má tendenci pořád měnit směr,bože nevím jak sním mám žít.Prožil jsem to ho už opravdu hodně a udělal jsem hodně špatných věcí,proto mi prosím odpusť. Až umřu,tak se o Lennyho postarej,už mám vysoký věk a proto si chci být jist že o něj bude postaráno protože nikdy nevím co se stane,jak jsem se v mém životě už několikrát přesvědčil.
Děkuji ti

Došeptal jsem tichou modlitbu a vyšel s kostela vyzvednout Lennyho ze školy.
 


Komentáře

1 Luckaa..:D Luckaa..:D | 1. října 2010 v 13:47 | Reagovat

No teeeda Karol, tak tohle nemělo chybu, přečetla jsem si všechno co tady píšeš, básničky máš nádherný, povídky taky.. Máš prostě talent..;)

2 Karolina Karolina | E-mail | Web | 1. října 2010 v 14:57 | Reagovat

Díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama