Citlivý vrah

27. října 2010 v 18:40 | Karolina |  Jednorázovky
Seděla jsem tam nehnutě celé ráno, sledovala kapky stékající po skle okna, zamnou stál nějaký muž. Čekal na rozkaz, který měl přít vysílačkou. Byli jsme zavření v prázdné místností. Jediné co tam bylo, byla stará dřevěná židle na které jsem seděla. ,,Proč to tak natahují!" Prorazil muž ticho. Nepohnula jsem se. ,,Asi víte co se bude dít až mi přijde rozkaz?" Opět jsem nereagovala. ,,Jsem nájemný vrah." Srdce se mi strachem rozbušilo jako nikdy před tím. Až v tu chvíli jsem pochopila co se děje, myšlenky mi v hlavě vířily. Uvědomovala jsem si že umřu, v duchu jsem začínala propadat panice. Ale i při takovém strachu jsem si dávala velký pozor aby na mě strach nebyl poznat. Dál jsem seděla a sledovala kapky stékající po skle.


,,Jak se jmenujete?" Zeptal se muž.
,,Tereza" odpověděla jsem tiše.
,,Hezké jméno" pousmál se muž. ,,Já jsem Tomáš." Jen mi hlavou prolítla myšlenka na mého dospělého syna který se jmenoval stejně. Pousmála jsem se.
,,Takže vy pracujete v církvi? Zeptal se.
,,Ano" řekla jsem tiše. ,,Vy mě chcete zabít" odmlčela jsem si ,,proč?" Zeptala jsem se celá strachu.
,,To nevím, nějaký muž si vaší vraždu objednal." Řekl s nepřítomným pohledem. ,,Víte mě se tu ta práce vůbec nelíbí."
,, A proč ji tedy děláte?" Divila jsem se.
,,Z donucení,mám strach." Řekl a začali mu stékat slzy po tváři. ,,Já vás nechci zabít! Musí to být strašný sedět tady a čekat až zazní vysílačka." Řekl ubrečeně. Pak se ke mně otočil zády, zhluboka se nadechl a promnul si oči. ,,To je trapas. Vytu čekáte na smrt jste úplne v klidu a já tady brečím." Pomalu jsem se zvedla ze židle a rozešla se k němu. ,,To bude dobré." Utišovala jsem ho.
Když jsem k němu přišla blíž položila jsem mu ruku na rameno. ,,Všechno dobře dopadne." Muž se nejistě otočil, podíval se na mě svýma uslzenýma očima a řekl ,,Myslíte?"
,,Ano" pousmála jsem se a šla si zpátky sednout na židli. Nasadila jsem svůj výraz a dál tupě koukala z okna.
,,Jste strašně hodná." Pousmál se muž.
,,Víte musím se vám k něčemu přiznat, nikdy jsem neviděla takového muže jako jste vy, plakat. Jste vysoký, mohutný ze začátku když jste mě sem dovedl jsem z vás měla strach ale teď se tady s vámi cítím bezpečně."
,,Semnou?" Divil se muž. ,,Vždyť já vás mám zabít!" Vyjekl s hrůzou v očích. V tom se ozvala vysílačka. ,,Hej ty!" Ozvalo se z ní. ,,Jsi tam?" Muž se na mě smutně podíval a pak chytl vysílačku.
,,Ano jsem." Řekl.
,,Máš na to deset minut pak odcházíme." Rozlehlo se místností a mě se zarazil dech.
,,Dobře" odpověděl muž do vysílačky a vypnul ji.
,,Můžu ještě něco říct?" Zeptala jsem se. Muž jen němě přikývl. ,,Jste strašně dobrý člověk" pousmála jsem se. ,,A to neříkám abych vás nějak ukecala, prostě ta chvilka co jsme prohodili tich pár vět byla moc hezká a na chvíli mě přivedla na jiné myšlenky." Pousmála jsem se a tupě se zadívala do podlahy.
Muž vytáhl nůž a se slzami v očích řekl ,,já to neudělám,nedokážu to!" Jen jsem chvíli na něj koukala a přemýšlela o svém životě. ,,Utečte!" Řekl.
Vstala jsem ze židle a přistoupila k němu. Podívala se do jeho krásných očí ,,Jsem smířená s bohem. Nebojím se umřít ale jestli mi tímto dává druhou šanci ráda ji přijmu. Opravdu můžu?" Řekla jsem.
,,A- Ano" vykoktal.
,,Děkuji" pousmála jsem se a rozešla se ke dveřím. Už jsem se natahovala ke klice, když v tom se dveře otevřeli. ,,Kam pak?" Řekl tlustý muž v černém obleku s rudou kravatou. Leknutím jsem sebou škubla a poodstoupila zpátky. ,,Mělo mi být jasné že to nezvládneš." Zabrblal tlusťoch. ,,Jsi přecitlivělý až je to hnus!" Křikl a odplivnul si na zem. Jen jsem nervózně přešlapovala a čekala co se bude dít dál..
,,Tak ji zabij!" Křikl a vyndal doutník. Muž zaraženě stál a pevně držel nůž ale nehnul sebou.
,,Dobře vybral jsi si." Řekl tlusťoch a odhodil nezapálený doutník na zem. Mým osudem je zemřít,pomyslela jsem si. ,,Tomáši zabij mě! Nestojím ti za to!" Křikla jsem.
,,Nedokážu to!" Odpověděl zdrceně.
,,Prosím! Pomůžeš mi tím!" Naléhala jsem.
,,Ne" zakroutil muž hlavou a zadíval se do země. Tlusťoch přistoupil k muži a řekl ,,Místo jednoho života dva." Zasmál se krkolomně a vytrhl mu nůž z ruky. Napřáhl ,,Ne!" Křikla jsem a srazila tlusťocha na zem. Muž jen vyděšeně koukal a z těží si uvědomoval že jsem mu zachránila život.
,,Pusť mě!" Nadával tlusťoch. Vůbec jsem neměla přehled kde teď nůž je a to byla asi největší chyba. Tlusťoch se natáhl pro nůž, který ležel okusek od něj a vrazil mi ho do srdce. Zarazila jsem se a
vytřeštěně koukala. Otočila jsem se na muže kterému stékali slzy po tváři a poté jsem se nevěřícně podívala na svoji hruď kde byl zaražen nůž. ,,A já si dávala naději že dnes opravdu přežiji." Vykoktala jsem tiše a svalila se na zem.
,,Jdeme! Nezabil jsi ji ty, zabil jsem ji já!" Řekl tlusťoch, chytl muže za rukáv a vytáhl ho z místnosti.
Pak už jsem jen slyšela jak zaklaply dveře. Zhluboka jsem dýchala a nehty zarývala do špinavé země.
,,Vím byl to můj osud" zašeptala jsem těžce. Do očí se mi hrnuly slzy a já se je snažila mrkáním zahnat. Nešlo to. Slzy mi začali stékat po tváři a já věděla že už se žádný zázrak nestane. Zavřela jsem oči a ponořila se na posledních pár sekund do svým myšlenek. Pak jsem umřela.
 


Komentáře

1 Luckaa..:D Luckaa..:D | 28. října 2010 v 15:20 | Reagovat

Takový drastický..! :D Néé pěkný karol..:D

2 Berenika Berenika | E-mail | Web | 28. října 2010 v 16:40 | Reagovat

Woooow... Úžasné... Řekla bych, že to patří spíš do knihy než na blog. Ta druhá je od Enyy a myslím (nejsem si úplně jistá, to už je skoro rok, co jsem tvořila to video) že se jmenuje Tempus verne... Ale může to být i jiná XD Jsem trochu zmatená, nevím, kterou jsi myslela, takže ta druhá by měla být Wish you were here nevím od koho :-D

3 Berenika Berenika | E-mail | Web | 28. října 2010 v 16:58 | Reagovat

Joj, teď jsem si všimla e-mailu... Mohla jsi klidně napsat na blog, protože nemůžu odmítnout blog, který se mi tak začal líbit - viz. můj první komentář zde. Koukám, že máš sedm lidí, no věř mi, že znám i blogery, kteří mají třeba jenom jednoho člověka denně XD Ale to je jedno, ráda spřátelím, ráda si tu budu číst, a to bych dělala i bez toho e-mailu. Jsem si jistá, že kdyby jsi to nenavrhla ty, navrhla bych to já za nějakou dobu. Takže... Si tě jdu přidat do přátel.

4 Karolin Karolin | E-mail | Web | 28. října 2010 v 17:54 | Reagovat

[1]: Díky ;)

[2]: Díky :) Podívám se na to určitě tu písničku najdu :D Je užásná ;)

5 Lady December Lady December | Web | 1. listopadu 2010 v 22:12 | Reagovat

To je skvěle napsaná povídka...:)

6 Chiara Chiara | Web | 2. ledna 2011 v 10:50 | Reagovat

Tak tady je ta kritika. Omlouvám se, že mi to tak trvalo, ale snažila jsem se ;D

1) Místo čárek v souvětích, kde jsou jakoby 2 věty používej "a".
2) Přímou řeč piš na každý řádek novou. Pak je v tom strašný zmatek.
3) Odstavce jsou taky důležité. Nemusí tam být, ale je to tak přehlednější.
4) Máš tam větu -,,Nedokážu to!" Odpověděl zdrceně.- To je taky špatně. Musíš to napsat -„Nedokážu to!" odpověděl zdrceně.- Platí to jak pro vykřičník, tak pro otazník a čárku.
5) Se mnou - píše se to zvlášť.
Jinak to máš dobře. Skvěle se to čte. Nemám co vytknout. Možná bych ten konec trochu víc zdramatizovala, ale to je vpodstatě jedno.
Závěr? Až na pár chyb je to dokonalé.

7 Karolin Karolin | Web | 3. ledna 2011 v 16:14 | Reagovat

[6]: Díky :) takovou kritiku jsem potřebovala :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama