Pátek 13.

29. října 2010 v 19:58 | Karolina |  Má chvilková fantazie
Byl slyšet můj dlouhý,suchý dech, mé kroky a mé tiché,veselé prozpěvování.Vítr nevál ale přesto se na stromech lehce pohupovali listy,pouliční lampa problikávala a v oknech bylo vidět barevné světlo od televizoru. Byl ten známý obávaný datum. Pátek třináctého a já jsem šla sama v tom nejtemnějším parku ve městě.
Obyčejný den jako každý jiný myslela jsem si dokud jsem nezaslechla ten podivný zvuk.
Zastavila jsem se a zaposlouchala se do hlubokého ticha. To se mi jen zdálo, pomyslela jsem si a rozešla se dál.
Zvuk se ozval znovu. Bylo to jako kdyby někdo třel dva nože o sebe. Tak nepříjemné. Zrychlila jsem chůzi. Náhle někdo zakašlal. V tom mi nohy ztuhli. Jen jsem stála a dívala se před sebe nemohla jsem se pohnout. Byla jsem plná strachu neměla jsem ponětí co se děje. Byla jsem zamotaná ve svých myšlenkách, které mi předehrávali nejstrašnější scénáře.
To otřesně zaskřípání se ozvalo znovu a já jsem se bez zaváhaní rozběhla ke dveřím mého domu. Začala jsem rychle lovit klíče po kapsách ale nemohla jsem je najít. Propadla jsem panice. Prohmatávala jsem všechny kapsy ale klíče ne a ne najít.Otočila jsem se a popoběhla k blikající lampě s nadějí že při více světla klíče najdu.
Zaslechla jsem pomalé kroky. Zarazila jsem se. Zvuk se ozval znova ale mnohem blíž než předtím,otočila jsem se ale nikdo tam nebyl. Rozhlížela jsem se dokola ale nikde nebyla ani noha. Tuhla mi krev v žilách, zhluboka jsem dýchala a přála si abych klíče našla. V tom se zvedl silný vítr a všechno popadané listí začalo nezvykle šustet. Stála jsem pod lampou s božným přáním objevit mé klíče. Pomalu jsem vsunula ruku do kapsy od bundy a něčeho jsem se dotkla. Pěvně jsem věc stiskla a vyndala z kapsy. Byli to mé klíče. Usmála jsem se nad svou hloupostí a pevně je stiskla, když v tom se zamnou ozvaly kroky. Už je pozdě, prolítla mi myšlenka hlavou. Než jsem se stačila otočit ucítila jsem jak mi po krku stéká teplý pramínek mé horké krve.
 


Komentáře

1 Berenika Berenika | E-mail | Web | 30. října 2010 v 9:38 | Reagovat

Došla mi slova. Mrazí z toho, ale je to nádherné. Když jsem četla, ani jsem nedýchala a nedokázala jsem od toho odtrhnout oči. Úžasné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama