Listopad 2010

Kapka

24. listopadu 2010 v 17:57 | Karolina |  Básně


Padá!
Nedobrovolně k zemi.
Není ráda.
Mrak už není.


Můj otec vrahem

17. listopadu 2010 v 14:59 | Karolina |  Jednorázovky
Jsem upírka , no vlastně poloviční. Žiji s mým učitelem panem Lerickem. V malé městečku, kde chodím do školy a pan Lerick do práce. Samozřejmě pan Lerick chodí do práce v noci, protože za dne by ho denní slunce spálilo. Vydáváme se za otce a dceru, přeci niko nesmí a ani neví, že jsme upíři
A obzvlášť teď ne. Když se ve městě dějí tak divné věci.

 
Další obět
Dnes v 13:00 našel pan Horr další mrtvolu. Byl to muž asi kolem 32 let,zavražděn brutálním způsobem. Policejní hlídky nic neviděli i když mají služby 24 hodin denně. Primátor města už volal prezidentovi o posílení hlídek. Do města už je na cestě armáda z větších měst státu. Je vyhlášen zákaz vycházení dětí po 8 hodině večer až do 5 ranní (je doporučeno i pro dospělé).
Jedná se i o zavření škol a školek.
,,Buďte na nejvyšší opatrnosti a vše podezřelé hlaste hlídkám,my už ty satany dostaneme" vzkazuje detektiv Jan Bretr. Satany zdůrazňoval detektiv,začalo se jim tak říkat díky brutálním a neobvyklým způsobům vražd. Nikdo neví jestli to je jen skupina a nebo jedna osoba.
Upřímnou soustrast rodině zavražděného.
Teď zbývá jen jedna otázka: ,,Kdo bude další?"
David Loard
Noviny.cz



,,Nevíte co by to mohlo být?" Zeptala jsem se, když jsem dočetla článek.
,,Ne nevím" řekl zaměstnaně upír,zavazoval si totiž kravatu.
,,No ale to je divný, člověka by už dávno chytili. Jenom u nás v ulici je dvacet policistů" uvažovala jsem.
,,Opravdu nevím, není naše starost" řekl a odešel si pro sako. Pan Lerick pracoval totiž jako číšník v restauraci ale měl pouze noční směny.
,,V každém případě nikam nechoď."
,,Jo,jo zapnu si televizi třeba řeknou něco víc."
,,Dobře přijdu ke svítání."
,,Snídaně bude jako vždycky."
,,Díky, ahoj" řekl a obul si boty.
,,Nashledanou" pan Lerick zabouchl dveře a odešel. Já jsem si zapnula televizi a čekala na zprávy které měli začínat během půl hodinky, jenom že v tom slyším klíče v zámku. Podívám se na dveře a tam pan Lerick.
,,Zapomněl jsem si peněženku"zakoktal a zrudnul.Začala jsem se smát.
,,To stáří" popíchla jsem ho. Pan Lerick totiž peněženku zapomínal pokaždé,pravidelně každý večer. Ani jednou se nestalo že by ji nezapomněl.
,,Omlouváme se že přerušujeme vysílání"ozvalo se z televize,pan Lerick se zarazil a zadíval se do televize.
,,Ale série brutálních vražd pokračuje,před několika minutami našel opět pan Horr mrtvolu" všimla jsem si jak pan Lerick kouká upřeně do televize a šponuje uši co to jde.
,,Já…jse…jsem...ho...v…v…vi...viděl" koktal pan Horr.
,,Ano pan Horr vraha viděl ale než stačil zasáhnout bylo už pozdě. Podle popisu pana Horra to byl muž vysoký asi 180 cm. Vypadal tak na 39 let. Měl krátké zlaté vlasy a chyběl mu malíček na pravé ruce,na tváři měl dlouhou protáhlou jizvu.
Muž který byl zavražděn je nejspíš turista z východu. Toto už je 13 obět,zavražděny byli už 4 děti,6 žen a 3 muži.
To je zatím vše. Nadále vás budeme informovat.
Redaktorka Rohal. "
,,Měla jsi pravdu není to člověk" ozval se upír.
,,A kdo?"
,,V té televizi říkali popis to ho vraha, zlaté vlasy a jen čtyři prsty na pravé ruce. Je to nejpravděpodobněji upír."
,,Jak to můžete vědět?"Divila jsem se.
Upír zaváhal ,,znám ho."
,,Aha,tak kdo to je?" Zajímala jsem se.
,, Je to… " bylo vidět že upír hodně váhá. ,,Je to Merlin, tvůj otec."
,,Táta? A upír?" Nechápala jsem.
,,Upír"souhlasil.
,,Můj táta upír? To není možný! Vždyť na upíry nevěřil."Řekla jsem zvýšeným hlasem. ,,Jak se stal upírem?"
,,Ano tvůj táta na upíry nevěřil a tak se zapřísáhl, že jestli tě nenajde,když jsi zmizela." Odmlčel si. ,,Zapřísáhl se ať se stane ďábelským stvořením-upírem" vysvětlil pan Lerick.
,,Ale upír není ďábelské stvoření"nechápala jsem.
,,Ale to on nevěděl a tak se jím stal."
,,Ne!" To není pravda. ,,Proč on?" Křičela jsem a brečela zároveň.,,Proč jste mi to neřekl?" Křičela jsem na pana Lericka.
,,Protože jsem to nevěděl"odpověděl tiše.
Slzy mi tekly po tvářích a já věděla co se stane. Buď tátu chytnou policajti a zavřou do smrti a nebo v tom horším případě ho vystopujeme a zabijeme my.
,,To není možný!" Nemohla jsem tomu uvěřit. ,,Je to můj otec. To jsem stejná jako on?" Vzlykala jsem.
,,Nejsi" řekl pan Lerick.
,,A co když jsem?" Kroutila jsem hlavou. ,,Je mi jasné že to takhle nenecháme, policie by ho nikdy nechytla."
,,Karol vím je to složité."
,,Mám ale jednu prosbu."
,,Jakou?" Divil se upír.
,,Chci aby jste to nechal na mě." Řekla jsem vzlykavým hlasem.
,,To nejde, je to vrah!" Řekl pan Lerick.
,,Ale taky můj otec!" Křikla jsem.
,,Ne, to nedovolím byl by schopný tě zabít."
Jen jsem zakroutila hlavou.
,,A kam tedy půjdeme?"
,,Sledovat pana Horra ten je na řadě, jako jediný ho může usvědčit."
,,Dobře,ale jak to že vraždil za dne?"
,,Tuším že díky jeho přísaze ho ovládá ďábel a v tom případě mu slunce neškodí"vysvětlil upír a odešel do koupelny. Po chvíli vyšel oblečený ve svém oblíbeném obleku. Černé kalhoty,bílá košile a dlouhý rudý plášť.
,,Tak jdeme."
Došli jsme k bytu pana Horra,který se koukal na svůj oblíbený pořad. Sledovali jsem ho asi tři nebo čtyři hodiny, když jsme si všimli že někdo stojí naproti na střeše a upřeně na něj kouká.
,,Kdo to je?"Divila jsem se.
,,No to je asi Merlin." Řekl pan Lerick.
,,To je táta?" Vykřikla jsem.
,,Potichu,hypnotizuje ho"okřikl mne upír ,,chce ho vytáhnout ven"dodal.
Opravdu to tak bylo, pan Horr vstal od televize oblíkl si kabát a vyšel z domu.
Drželi jsme se za ním a jak jsme tušili, vydal se na mýtinu před lesem kde nebyli žádné hlídky. Došel tam a rozhlížel se kolem do kola. My jsme byli schovaní na okraji mýtiny za keřem.
,,Musíme tam přeci jít, nepočkáme až ho zabije"šeptala jsem.
,,Ne"řekl upír zamyšleně.
,,Co? My ho necháme aby ho zabil?"Divila jsem se.
,,Ten člověk zemřít má jen by jsme to zkomplikovali,umřel by stejně"vysvětloval.
,,Jak to můžete vědět?" Křikla jsem.
,,Mlč!"Zařval ,,už ani slovo jestli taky nechceš umřít"řekl rozčileně a zadíval se na mýtinu kde pořád stál pan Horr. Nejistě tam přešlapoval,když v tom k němu něco přiskočilo a podřízlo mu hrdlo.
Byl to on. Byl to můj otec. Sehnul se k němu a vypil mu všechnu krev z těla. Pak ho otočil na břicho a serval mu tričko.Na záda mu nožem vyryl číslo čtrnáct jako čtrnáctá oběť. Hlasitě se zasmál když v tom jsem zařvala:,,Co jsi to udělal?"
Otec strnul a nevěřícně na mně koukal ,,Karol? Jsi to ty? Ty žiješ?" Divil se.
,,Co se to s tebe stalo?" Řvala jsem na něj.
,,Karol já to vyřídím"ozvalo se za mnou.
,,Ne"křikla jsem.
,,Myslela jsem že na upíry nevěříš"řekla jsem už klidněji.
,,Ty jsi taky upír?" Byl tak v šoku že upustil nůž a v očích se mu leskly slzy. Potřásl hlavou.
,,Jsem, co se stalo s mamkou když jsem zmizela a ty pak taky?"
,,Mamka….no ona umřela"řekl smutně.
,,Cože?" Zajíkla jsem se. ,,Ona umřela?" Rozklepalo se mi celé tělo. ,,To..to ne" zadívala jsem se na otce.
,,Byla nemocná."
,,Sám víš že byla vždycky zdravá!" Křikla jsem. ,,Cos ji udělal?!"
,,No ona….já…"koktal otec.
,,Tak zabil si jí nebo ne?"
Otec přikývl hlavou. ,,Ale já jsem za to nemohl ovládal mně ten ďábel."
,,Ty zrůdo! Ty jsi ďábel!" Vykřikla jsem.
,,Ovládala tě jen tvoje přísaha"ozval se pan Lerick.
,,Vezmi si nůž!" Pobídla jsem ho.
,,Proč?"Divil se.
,,Protože si tu zabíjel nevinné lidi,zabil jsi mi mamku a teď zabiji já tebe." Věděla jsem že není jiná možnost.
,,Karol já to zaří-" řekl za mnou pan Lerick.
,,Ne"
,,To neuděláš" řekl otec a sehnul se pro nůž.
,,Myslíš?" Řekla jsem suše a snažila se zakrýt strach co jsem měla.
,,Nemyslím já to vím"dodal,pevně stiskl nůž a udělal krok vpřed.V duchu jsem se modlila ať už to skončí,slzy mi stékali po tvářích a já tušila že moc šancí nemám.
,,Ať umřu nebo ne pane Lericku, chci vám říct že si vás vážím. Byl jste ten nejlepší upíří učitel na světě" řekla jsem.
,,Neumřeš" řekl pan Lerick a připravil si nůž.
,,Už nejsi můj otec!" Řekla jsem a udělala ještě jeden krok vpřed a zaútočila.
První rána šla na břicho ale otec ji lehce odrazil,snažila jsem se nějak překvapit ale otec zaútočil a tak jsem nasadila obranou taktiku.
Bránila jsem se jen tak tak. Na pravé ruce jsem měla tržnou ránu ale nic vážného. Bránila jsem se, když se vyskytla příležitost lehkým pohybem ruky jsem zamířila přesně na jeho srdce. Nadechla jsem se pevně stiskla nůž,napřáhla se ale v tom mě něco bodlo do ruky. Nůž jsem pustila a hlasitě zaskučela.
,,A mám tě" zasmál se otec.
,,Nedokážeš zabít svoji dceru" řekla jsem i když jsem si byla plně vědoma že mu to problém neudělá.
Byla jsem v koncích, napadla mně jediná možnost co v té situaci byla. Otec měl třikrát operované koleno a často ho bolelo.
,,Nemáš" všechnu sílu jsem dala do pravé nohy. Napřáhla jsem a vší silou ho do bolavého kolene kopla.
,,Áuuu…."otec se svalil a já se rychle ohnula pro nůž.
,,Tak znova"vyprsknul naštvaně a vstal. Vytáhl dlouhý ostrý meč a zaútočil. Snažila jsem se bránit ale nešlo to. Už byl skoro u mne a meč mi mířil přímo na srdce.
,,A konec"usmál se.
,,To těžko"ozval se pan Lerick a zaklepla tátovi na rameno. Otec se otočil a začal bojovat s ním jenže otec vytáhl zbraň a řekl ,,tebe zastřelit můžu"nabil a stiskl spoušť.
,,Né"zařvala jsem a hodila po něm nůž.Vše bylo pozdě. Kulka vyletěla a zasáhla pana Lericka do břicha,ten se okamžitě svalil k zemi a hlasitě zanadával.
,,Pane Lerick..u…u"koktala jsem.
,,To bude dobrý"usmíval se.
,,Ne"brečela jsem, pevně jsem mu mačkala ruku.Musel jí mít rozdrcenou jak se mu ji tiskla. Můj otec mně mohl už dávno zabít ale on jen stál a koukal co se děje.
,,Né, pane Lericku! Ne prosím neumírejte!" Řvala jsem jak jsem jen mohla,byla jsem celá od krve a věděla jsem že už je pozdě.
,,Karol nesmíš…se nechat vyprovokovat prosím tě…nemsti…se-"pak jen zavřel oči a umřel.
,,Né pane Lericku?! Né….. pane Lericku!"Jeho ruku jsem tiskla ještě pevněji a modlila se ať tento boj vyhraji. ,,Proč?" Klečela jsem u něj a mé slzy dopadali na jeho bezvládné tělo.
,,Omlouvám se."Zašeptala jsem a sebrala nůž co upustil, otočila se na otce. Podívala jsem se na něj svýma uslzenýma očima a řekla,,jak jsi mohl? Nejsi můj otec a ani upír! Ty neznáš zákony?!" Vykřikla jsem. ,,zabiji tě…já tebe,milý otče!" Vyšla jsem odhodlaně k němu.
Otec jenom couval,nezastavovala jsem se, šla jsem pořád s nožem před sebou. Otec zaútočil já jsem se jen bránila ale pořád jsem se snažila ho tlačit do zadu.Všimla jsem si totiž že tam je kořen stromu o který by mohl zakopnout a tak jsem se snažila ho tam dostat. Pořád jsem se bránila až jsem nečekaně zaútočila otec uskočil a zakopl o kořen jak jsem předpokládala. Klekla jsem se mu na hrudník aby nemohl dýchat,podívala jsem se mu do očí napřáhla nůž a vrazila mu ho do srdce.
Otec vytřeštil oči, ,,jsi celá po mě." Nechápavě jsem se na něj podívala ,,nejsem." Odvětila jsem ale v tom mi zarazil nuž do břicha. ,,Jsi!" Řekl naposled a umřel.
Svalila jsem se a chvíli jsem ležela v šoku. Připlazila jsem se k panu Lerickovi a ještě jednou mu pevně stiskla ruku.
,,Omlouvám se za vše co jsem udělala"brečela jsem.
,,Promiňte"dodala jsem tiše a odplazila se kousek od něj kde jsem si lehla a koukala do nebe plné hvězd. Rána byla hluboká a já věděla že my nanejvýš zbývá pět minut. A tak jsem přemýšlela o mém životě a hlasitě vzlykala a křičela. Život mi naposledy proletěl před očima. Zavřela jsem oči. Ležela jsem tam sama,bez naděje a čekala na smrt.

Umřela jsem v bolestech,výčitkách svědomí a nenávisti svého otce.
 
 

Fyzika

13. listopadu 2010 v 8:31 | Karolina |  Básně
Tak k této básničce se nabízí něco napsat.
Za prvé nezodpovídám za nějaké chyby co se fyziky týče :D
Jinak tuto básničku jsem napsala při fyzice, když jsem se nemohla nějak zapojit do výuky, protože jsem nechápala o co jde. :D


Smrt

7. listopadu 2010 v 13:32 | Karolina |  Má chvilková fantazie
Hluboká tma a bílá mlha. Stála jsem uprostřed hřbitova a prohlížela si hroby zesnulých. Procházela jsem se a přemýšlela jaké je to po smrti. Pořád dokola jsem procházela kolem hrobek a poslouchala to překrásné ticho. ,,Krásné že?" Ozval se neznámý hlas. Ignorovala jsem ho. Možná jsem si myslela že jsem slyšela jen svoji myšlenku a nebo že jsem si samotou onen větu vnutila. Procházela jsem se dál a z mých studených rtů vycházela jména nebožtíků. ,,Málo kdy mi někdo odpoví. " Prorazil hlas ticho znovu. Nejistě jsem se zastavila a zadívala se na starý hrob. ,,Proč?" Otázala jsem se.
,,Lidé mě nemají rádi." Řekla ta bytost. Jen jsem očima shlédla hrob a rozešla se dál.
,, A kdo jste?" Zeptala jsem se tiše aniž bych pohnula rty. Bylo ticho až pochvíli mi bytost odpověděla. ,,To poznáš sama, když se otočíš." Zastavila jsem se a přemýšlela kdo by to mohl být. ,,Neotočím." Řekla jsem. Bytost nic neřekla. Moje zvídavost to ale nevydržela a já jsem se pomalu otočila. Podívala jsem se na tu bytost s kterou jsem vedla tak podivný rozhovor. Byla vysoká a měla černou kápi do obličeje ji vidět nebylo. Nejistě jsem si ji prohlížela a nemohla najít slovo které by tu osobu vystihovalo. ,,Nevím" řekla jsem nervózně. Bytost jen zakroutila hlavou. ,,Jsem smrt" řekla nejtišeji jak jen to šlo ale i přesto se ty dvě slova rozezněli po hřbitovu. ,,Ale krásná" dodala a sundala si kápi.
Celá jsem se třásla strachy a sama sebe se ptala jak asi může
být smrt krásná. Byl to mladý kluk s černými vlasy, čistými oči a krásným úsmevem. Pousmál se a podíval se na hroby za mnou. Pak se jeho krásný pohled střetl s mým a řekl ,, a přišel jsem si pro tebe." V jeho očí se leskly
slzy a já se na něj vyděšeně podívala. ,, Proč pro mě?" Zeptala jsem se.


,,Musím tě ochránit. Jinak se stane strašná věc." Vysvětlil a nandal si zpět kápi. Opět mu nebylo vidět do tváře ale i přesto jsem viděla třpyt který se odrážel od jeho slz. Slzy mu stékaly po tváři, otočil se a pomalu se rozešel. ,,Něco horší než smrt?" Řekla jsem tiše a rozešla se za ním.