Nevěřící

24. prosince 2010 v 8:00 | Karolin |  Jednorázovky
Tak krásná noc a ji napadlo zajít sem. Zajít na místo, kde nikdy nebyla a které nesnášela. Byl to kostel. Nevěřila v boha ani v žádnou jinou víru, odsuzovala to. Byla zvláštní, nevěřila více méně ničemu, jen sobě. A zrovna v tak jasnou, krásnou noc zašla sem. Možná aby se usmířila s bohem za její nevěřícnost a nebo ji jen přemohla její zvědavost jak to v kostele vypadá.
Pozastavila se před dveřmi kostela a ještě jednou si promyslela, jestli dělá správnou věc. Mlčky zakroutila hlavou a vší silou zatlačila do dveří. Ozval se velmi vrzaví zvuk, zalekla se, ale jakmile si uvědomila že to byli jen staré vysoké, dřevěné dveře rozešla se dál. Postupovala pomalu a nejistě se rozhlížela kolem. Nikdo v kostele nebyl, samozřejmě to divné nebylo, kdo by byl v kostele uprostřed noci?
Žena se nejistě zarazila a otočila se ke dveřím. Pozorně si je prohlédla a otočila se zpátky k uličce vedoucí k oltáři. ,,Jak to, že bylo otevřeno?" zašeptala svým hlasem. Znova se porozhlédla po kostele a rozešla se dál. Opatrně pozvedla hlavu a podívala se nad sebe. Krásné, ty klenby a vysklená okna. Zatajil se ji dech, stála uprostřed malé uličky a prohlížela si tisíce malých sklíček. ,,Jak nádherné" šeptala. Možná že to bylo poprvé kdy litovala, že do kostela šla až v její čtyřicátém roku života. Nevěřícně koukala na skla a prohlížela si každý detail, každý obraz.
,,Jsem rád, že jste přišla" ozval se neznámý hlas. V ženě zatrnulo, srdce se jí zastavilo a ona jen nehybně stála.
,,Tak podíváte se na mě?" ozval se znovu hlas. Žena nic neřekla jen se otočila k místu, odkud hlas vycházel. Pomalu pozvedla hlavu,podívala se na tu bytost a omdlela.
,,Haló?" jste v pořádku ozval se hlas pochvíli znovu. Žena otevřela oči a porozhlédla se po kostele.
,,Kde to jsem?" zašeptala.
,,V kostele" řekla osoba. Žena vstala a začala se porozhlížet po tom hlasu. Podívala se po celém kostelu, ale nikdo tam nebyl. ,,Kdo jste?" zeptala se.
,,Anděl" řekl hlas, který se rozezněl po celém kostela jak bijící zvon. ,,Anděl?" zopakovala žena a rychle se otočila. Vznášela se tam vysoká bytost, oblečená v bílém s velkými bílými křídly.
Žena nic neřekla, jen tupě koukala na bytost před ní a snažila se všemu porozumět.
,,Jsem tu jen z jednoho důvodu." Žena nechápavě zakroutila hlavou. ,,Už věříš?" zeptal se anděl.
,,V boha?" řekl potichu žena, ale slova se rozezněla po kostele.
,,Ano" pousmál se anděl. Žena jen mlčky zakroutila hlavou. ,,Ne."
,,Co?" znepokojil se anděl.
,,Nevěřím" upřesnila svoji odpověd.
,,V tom případě" zvýšil hlas anděl. Žena se zarazila a čekala co anděl řekne. ,,Budeš muset jít semnou" pousmál se. ,,Prožiješ s námi vánoce, abys věřila." Žena se bez rozmyslu rozešla ke dveřím kostela, odmítala něco takového. I když věděla, že asi bůh existuje tak nevěřila. Nechtěla věřit! Už se natahovala, že opět dveře velkou silou otevře, ale v tom se před ní objevilo velké bílé světlo a ona jím nedobrovolně prošla.

Žena prožila vánoce mezi svatými, po vánocích se vrátila do svého života a začala každý den chodit do kostela. Začala věřit.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama