Sen

29. ledna 2011 v 15:00 | Karolin |  Má chvilková fantazie
,,Né!" ozývalo se.
,,Zabijí vás! Pomstí mě!" křičela mladá dívka.
,,Nebude to dlouho trvat" pošeptal vysoký muž v bílém.
,,To doufám" řekla žena a podala muži injekční stříkačku.
,,Nechte mě!" ozvalo se na posledy. Pak jen ticho. Ticho, které přinášelo slast ušním bubínkům. Ticho, které tak dlouho neslyšeli.

Stála na rozprostřené louce, nad kterou plynuly modré mraky. Větřík si pohrával s jejími vlasy a slunce ji nepříjemně svítilo do očí. Naproti ní se objevila postava.
,,Mami?" zašeptala a popošla blíž. Spatřila ji, bez pochyb se rozběhla k postavě co stála naproti ní a skočila ji kolem krku.
,,Mami" vzlykla.
,,Řekni něco" zašeptala a ještě víc ji k sobě přitiskla.
,,Mám tě ráda" řekla její matka. Dívka uvolnila své objetí a podívala se do smaragdově zelených očí své matky.
,,Vždyť já tebe taky" pousmála se.
,,Už tě nechci nikdy ztratit" zašeptala a instinktivně se otočila za sebe odkud se ozval nějaký šramot.
Ztuhla. Byla v šoku. Stál tam její otec.
,,Ta…tati" vykoktala a popoběhla k němu blíž. Objala ho stejně jako svou matku a pak se zmatkem v očích se snažila přít na to, kde vůbec je.
,,Proč jste tady?" zeptala se.
,,Protože si naše dcera" řekl její otec chladným hlasem. Dívka si vynutila na tváři vděčný úsmev.
,,Jsem ráda, že jsme tu po hromadě. Chyběli jste mi!" zasípala a setřela si slzu, co se jí svezla po tváři.
,,Jsme zase rodina" dočista se rozbrečela. Otec s matkou přistoupili blíž a pevně ji chytli za ruku.
,,Už nám nic nehrozí" zašeptala její matka.
,,Jsme v bezpečí" dodal otec.
,,A co když ne?" ozval se značně nepříjemný hlas. Chraptivý, suchý hlas…
Dívka sebou silně škubla a podívala se na vysokého muže co stál naproti jí a jejím rodičům. Mastné vlasy měl stáhnuté do culíku. Pod oči měl tmavé kruhy a celou tvář měl zarostlou vousy.

,,Jak to, že to tak rychle přestalo působit?" řekla značně unavená žena.
,,Nevím" odpověděl starším muž a vzal si od ženy další injekční stříkačku.
,,Přežije to?" zajímala se.
,,Samozřejmě, spíš se bojím o její psychiku."
,,To se nějak zvládne" řekla žena s optimismem.
,,Nemyslím si" řekl muž a použil injekci.

,,Co chcete?" vyhrkla dívka.
,,Tvoji bolest, smutek, slzy…" řekl muž s humorem a přistoupil blíž.
,,Ne!" vykřikla.
,,Nechci rodiče znovu ztratit."
,,To já chápu" řekl muž.
,,Také jsem měl rodiče, dokud jsem je neotrávil" zasmál se.
,,Ty zrůdo!" vykřikl dívky otec snažíc se zapojit do rozhovoru. Muž se pořád přibližoval, zastavil se až, když stál na dosah ruky.
,,Co tedy chcete?" zeptala se znovu dívka.
,,Je" sykl muž. Dívka na sucho polkla.
,,Proč?"
,,Protože to co jednou ztratíš už zpátky nezískáš" řekl a mávl rukou aby dívčiny rodiče přistoupili k němu, ovšem ti se ani nehli. Muž vytáhl zbraň a namířil ji na dívku.
,,Tak bude to?!" křikl. V tu chvíli se rodiče bez váhání rozešli k muži.
,,Mami! Tati!" vzlykla dívka.
,,Já vás nechci ztratit."
,,Nechceš" zasmál se muž.
,,Ale musíš."

,,Né!" ozvalo se psychiatrickou léčebnou.
,,Najdu vás! Pomstím vás!" křičela dívka ze všech sil a házela sebou na lůžku, ke kterému byla připoutána.
,,Ty zrůdo! Vzala jsi mi rodiče!" znělo léčebnou. Z dívčiny pokoje vycházel bezmocný, ustrašený křik.
,,Zabiju vás! Všechny!" křičela a házela sebou čím dál víc aby se vymanila z popruhů , které ji poutali nohy i ruce.
,,Najdu si tě" zasípala a zalapala po dechu. Zklidnila se, ale jen na pár sekund poté ji opět pohltil záchvat vzteku.
,,Mami!" vykřikla a silně sebou trhla.
,,Sestři!" křikl doktor.
,,Injekci" řekl a popošel k dívce.
,,Chceš něco říct" zašeptal, ale dívka si ho nevšímala. Zmítala se na lůžku a křičela slova smutku a vzteku.
,,Řeknu ti to, ale jen když se zklidníš." řekl doktor v klidu a podíval se do jejích zelených očí, které měla po své matce. Dívka znervózněla a pohledem si změřila doktora. Doktor nasadil zlomyslnej úsměv a naklonil se k ní. Dívka se ani nepohnula, čekala co se bude dít dál. Jeho suchý dech jí přistál na tváři.
,,Víš kdo byl ten muž?" zašeptal.
,,Ten muž v tom snu byl-" zarazil se. Jako by si to slovo chtěl vychutnat. Jako by chtěl cítit její bolest, smutek, slzy…
,,Ten muž byl smrt" sykl jí do ucha a vrazil ji do stehna další injekci.
,,Odporná, zlá, nespravedlivá… smrt" poslední slova, co slyšela než usnula.







To co jednou ztratíš, už zpátky nezískáš...
 


Komentáře

1 Ann. Ann. | 30. ledna 2011 v 13:56 | Reagovat

Wow O_O To je úžasné..

2 Berenika Berenika | E-mail | Web | 14. února 2011 v 18:18 | Reagovat

Jak mě dokážeš poslední větou tak zarazit? ÚŽasné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama