Vzpomínky

15. ledna 2011 v 19:49 | Karolina |  Má chvilková fantazie
,,Byl to náš přítel, syn, ale i manžel." slova se rozezněla po sále a já stěží zadržovala slzy. Tupě jsem koukala před sebe a v hlavě si procházela všechny vzpomínky.

,,Tak Pojď" křikl a rozběhl se do mírného kopce.
,,Co tam je?" zajímala jsem se.
,,Uvidíš" pousmál se a vyběhl na kopec, kde začal co si hledat po kapsách. Doběhla jsem chvíli za ním.
,,Slečno Beatricie Lonconsová, vezmete si mě za muže?"
Zalapala jsem po dechu, znali jsme se tak krátce, ale přeci jsem si byla jistá, že ho miluji.
Zarazilo mě to.
,,Já…" myšlenky jsem si rovnala v hlavě , i když jsem od začátku věděla co řeknu.
,,Samozřejmě, že ano" pousmála jsem se.

Slzy mi stékaly po tvářích. Proč zrovna on? Milovala jsem ho! Můj stesk byl nepopsatelný.

,,Na co myslíš?" zeptal se.
,,Na všechno" zamyslela jsem se.
Zlomyslně se pousmál a dal mi pusu na tvář. ,,Nemysli na nic."

,,Byl oddaný, hrdý a čestný muž. Miloval svoji vlast. Bude nám chybět. " zhluboka jsem vydechla.

,,Dobrý den slečno" pozastavil mě neznámý muž.
,,Dobrý den" řekla jsem a podívala se do jeho pronikavých očí.
,,Já jen, že máte tady čokoládu." řekl a opatrně se dotkl mého koutku úst.
Začervenala jsem se ,,děkuji."
,,Mohu vás pozvat na večeři?"

Poprvé jsem se od jeho smrti pousmála. Měli jsme originální seznámení.
,,Možná by teď mohla něco říct jeho novodobá manželka." zaznělo sálem a všichni upřeli svůj zrak na mne.
Nejistě jsem popostoupila k mikrofonu.
,,Já…" začala jsem. Zakroutila jsem hlavou.
,,Víte, byli jsme svoji tři dny" v sále bylo naprosté ticho. Nebylo slyšet smrkání do kapesníků ani tiché vzlyky příbuzných.
,,Zdá se vám to spravedlivý?" Zhluboka jsem se nadechla.
,,Není… jen chci říct, že mi bude chybět." zavřela jsem oči aby se mé další slzy nedostali k tvářím.

,,Taky mi budeš chybět" ozvalo se. Nechápavě jsem se otočila. Stála jsem na kvetoucí louce a naproti mně stál on. Rozešel se ke mně, ale narazil do nějaké průhledné bubliny jako kdyby byl v jiném světě.
,,Proč to všechno?"
Zalapal po dechu jako kdyby chtěl chytit slova. ,,Byla to moje chyba, nebyl jsem dostatečně pozorný."
Nechápavě jsem pozvedla obočí.
,,Ale zemřel jsem za svoji vlast, zemřel jsem v boji za svoji vlast."
,,Jsem na tebe hrdá" zašeptala jsem.
,,Miluji tě"

Otevřela jsem oči a prohlídla si plný sál lidí, všichni byli v černém. Slzy se mi řinuly z očí. Podívala jsem se na fotku vedle rakve.
,,Milovala jsem ho." zašeptala jsem a odešla ze sálu.
 


Komentáře

1 Destiny Destiny | Web | 16. ledna 2011 v 15:42 | Reagovat

Darren Shan je skvělý..
Páni.. Teď nevím, zda-li je to pravda nebo jen příběh?

2 Karolin Karolin | E-mail | Web | 16. ledna 2011 v 16:01 | Reagovat

[1]: jenom příběh ;)

3 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 17. ledna 2011 v 15:16 | Reagovat

Ahojky! Prosím přečti si tenhle článek na blogu Snílků =) http://libere.blog.cz/1101/vyzva-pro-vsechny-snilky Díky! =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama