Profesor 3

4. února 2011 v 15:17 | Karolina |  Profesor


,,Huntone" ozval se ředitel Bones a porozhlédl se po prostorném sále. Nikdo ho nevnímal.
,,Huntone" křikl. Mladý klučina se vyděšeně otočil. Podíval se do sametových očí ředitele a oddechl si.
,,Ano pane řediteli?" řekl a popošel k němu blíž.
,,Rád bych s tebou mluvil."
,,Tak mluvte" pousmál se hoch.
,,O samotě" řekl dosti nahlas ředitel a hodil pohledem po skupince, která se přibližovala.


,,Jo, aha" řekl zaraženě Hunton a rozešel se za ředitelem. Prošli dlouhou chodbou až ke kamennému schodišti vedle, kterého byli dveře do ředitelny.
,,Posaď se" řekl a poukázal na židli. Hunton se posadil a sledoval ředitel jak chodí po ředitelně a přemýšlí.
,,Tak o čem jste se mnou chtěl mluvit?" Prolomil po chvíli hoch ticho. Ředitel se nadechl, ale vzápětí vydechl, nic neřekl.
,,Už jsou jen dva dny do tvých narozenin" začal.
,,Do tvých osmnáctých narozenin." Hunton se zarazil. Své narozeniny ze své hlavy vypustil, zapomněl na ně.
,,Aha" polkl.
,,A co jako?"
,,Jako, že za dva dny budeš bojovat se svým otcem o svůj život."
,,Pane řediteli" pousmál se.
,,Sám víte, že nemám šanci. Můj otec je nejlepší čaroděj v černé magii na světě a já ho mám porazit?"
,,Bonesi?" vrazil do ředitelny Huntonovo otec.
,,Ehm… omlouvám se. Pokud jsem vás vyrušil." zabořil svůj pohled do Huntona.
,,To je v pořádku Core, právě se bavíme o vašem souboji." Profesor sebou škubnul.
,,Souboji?"
,,Ano"
,,Kvůli tomu jsem chtěl s tebou mluvit."
Ředitel se usmál a podíval se tázavě na profesora.
,,Já jsem takovej blbec" sykl profesor.
,,Ale nač takové urážky pane profesore" vložil se do toho Hunton.
,,Synu ještě neumíš všechno." Hunton strnul a nevěřícně zíral na profesora.
,,Sy…synu?" vykoktal. V očích se mu zaleskly slzy.
,,Huntone" opravil se profesor, nasadil svůj arogantní výraz a odešel.
,,Vidíš" pousmál se ředitel.
,,Má tě rád."
,,A to je jako dobře? Máme se navzájem zabít." vykřikl hoch.
,,Ano, to je pravda, ale nejsi pro něj ničím."
,,Jsem pro něj soupeřem" ušklíbnul se hoch.
,,Měl by jsi něco vědět…-"
,,Co?" skočil mu do řeči Hunton.
,,Trápí se, neví jak se má zachovat. Neví jestli tě má zabít a zachovat se jako správný čaroděj a nebo se nechat zabít a zachovat se jako správný otec. " hoch na sucho polkl.
,,A co udělá?"
,,Nevím" pokrčil rameny ředitel. Hunton se nadechl, že něco řekne, ale Bones ho přerušil.
,,Měl by jsi jít, běží ti hodina."
,,No jo, teď mám zrovna" zarazil se. ,,Černou magii"
,,Tak běž" řekl ředitel a mávnutím ruky otevřel dveře od ředitelny. Hunton nic neřekl, jen mlčky odešel a svižným tempem došel ke třídě, kde se vyučovala černá magie.
,,Dále" ozvalo se ze třídy, když chlapec zaklepal.
,,Omlouvám se pane profesore já jsem byl…-"
,,Posaď se" skočil mu do řeči profesor Rensnawe.

Ty dva dny proběhli v poklidu jako každé jiné. Hunton míval noční můry a profesor Rensnawe se usilovně snažil najít odpověď na svou otázku. "Jestli má zabít svého syna."

,,Huntone přišel ti dárek" ozval se hlas.
,,Ehm… vlastně dárky" řekl někdo optimisticky a vešel do prostorné učebny. Byl to ředitel Bones.
,,Veselé narozeniny" řekl.
,,Děkuju" přinutil se Hunton k úsmevu. Ředitel se snažil chovat jako, že se nic neděje, ale v mnoha chvílích se mu to nedařilo.
,,Tady" řekl a položil krabice na stůl. ,,Tak otvírej" řekl.
Hunton vzal do ruky první krabici a strhl z ní narozeninový papír. Pomalu otevřel krabici a v ní byl obrovský marcipánový dort.
,,Na to nemám"
,,Na co?" divil se ředitel.
,,Mám se chovat, že se nic neděje a vesele rozbalovat dárky? Ne." ředitel se zašklebil
,,A co chceš dělat?" hoch zakroutil hlavou.
,,No, dobře, ale tady ten dopis si přečti. "
,,Dopis?" divil se. Ředitel přikývl hlavou a odešel. Hunton držel v ruce zašedlou obálku, na které bylo úhledném písmem napsáno 18 Hunton.

Vnuku,
jestli tento dopis čteš je ti osmnáct let. Proto ti přeji všechno nejlepší, ale chápu, že teď na gratulace a blahopřání nemáš myšlenky. Nebylo férové abych ti takhle před určil osud. A věř, že vím jak to dopadne, že vím kdo vyhraje. Netrap se tím, dej tedy pokud chceš, dej na moji radu.

Žij realitu a nevěř na kouzla.

A teď jdi a bojuj.
Tvůj děda

Hunton zmateně vložil dopis zpět do obálky a vyběhl ze třídy. Rozběhl se chodbou a namířil si to přímo do ředitelny. Běžel jak jen mohl a velké křišťálové slzy se mu valily z očí. Nekoukal na cestu vlastně ani nemohl přes vlhké oči. Běžel podle paměti v ruce svíral obálku a přál si zmizet z toho to světa.
Zabočil přímo ke dveřím do ředitelny, když náhle vrazil do vysokého muže v černém.

,,Tati" vyjekl.
,,Pan Menessi?" řekl vážně.
,,Co?" polkl div se nerozbrečel a nesesunul na zem.
,,Možná dnes máš osmnácté narozeniny, ale chováš se tak na desetileté děcko" zasmál se arogantně Rensnawe a odešel. V tu chvíli měl Hunton chuť profesora zabít. Probodnout ho a vychutnat si jeho strach v očích. Potřásl hlavou aby přišel na jiné myšlenky a vešel do ředitelny.
,,Pane řediteli?"
,,Už jdu" ozvalo se odněkud.
,,Co znamená ten dopis?" zeptal se Hunton, když přišel ředitel.
,,Nic" zašeptal ředitel ,,jen se podle něj řiď."
,,Nechápu to"
,,Nemusíš" pousmál se ředitel snažíc se vštípit hochovi trochu optimismu.
,,Měli by jsme jít."
,,Už?" zhrozil se hoch. Bones přikývl.
,,Sice nejsem připravenej" zarazil se hoch. ,,zabít ani zemřít, ale to asi nic nezmění." dořekl a vystoupil z ředitelny.
Na chodbě bylo naprostém ticho, byla vyučující hodina a proto všichni žáci byli ve třídách. Ozýval se jen klapot ředitelových podpatků. Ředitel dovedl Huntona na školní nádvoří, které bylo porostlé trávou, mechem a celkově bylo hodně neudržované. Na kraji stál Rensnawe s hůlkou v ruce. Hoch na sucho polkl a mrkáním se snažil zahnat všechny slzy co se mu vlily do očí. Najednou se ocitl naproti profesorovi, pohledem hledal ředitele, ale ten stál úplné mimo prostor, kde se Hunton právě nacházel a jen tiše pozoroval co se bude dít. Huntonův otec se nečekaně k hochovi rozešel.
,,Doufám, že jsi připravený" zasmál se.
,,Padavko" zesílil svůj smích. Hunton pevně stiskl hůlku.
,,Máš strach?" popíchl ho znovu profesor.
,,Sám víš, že nemáš šanci. Ty uplakanej chlapečku" rozesmál se ještě víc profesor a popošel zpět na své původní místo.
Hunton vyslal první kouzlo, ale profesor ho hravě odrazil a Hunton odletěl několik metrů daleko.
,,Tak co bude dál? Hrdino co předvedeš? " řval na hocha profesor. Hunton na nic nemyslel a rozběhl se přímo na profesora. Ten to nečekal a tak se nestihl bránit. Hunton ho chytl za košili a srazil na zem. Rukama ho přitiskl na studenou dlažbu a podíval se do jeho očí.
,,Vím proč se mi směješ." zašeptal.
,,Chceš aby ses mi zhnusil a já tě zabil." řekl a podíval se do tich očí plných strachu. Strachu ze smrti a z trestu, který přijde za všechny ty špatné skutky.
,,Myslíš?" pousmál se profesor a snažil se držet předešlé strategie, i když ji jeho syn odhalil. Hunton strnul a podíval se na profesorovu hůlku, kterou mu tiskl na hruť.
,,Já ty dvě slova znám a ty?" usmál se už znatelně.
Hoch strnul, nevěděl co má říct. Křečovitě svíral hůlku a sváděl vnitřní boj jestli má zabít svého otce a nebo se nechat zabít svým otcem.
Profesor zvážnil. Jeho úsmev se změnil v tvář plnou bolesti, smutku a beznaděje.
,,Promiň synu" zašeptal.
,,Co?"
,,Promiň" zašeptal ještě tišeji a zhluboka se nadechl.
,,Ferdan-" křikl.
,,Ferdan Seko" skočil mu Hunton do vyslovení kouzla a namířil svému otci hůlku přímo na srdce. Ten strnul upustil hůlku a podíval se do očí svého syna.
,,Tolik jsem toho pokazil" zašeptal a naposledy vydechl.
,,Tati!" vykřikl hoch a chytl svého otce za košili. Bezvládné tělo leželo pod ním, bez jediné známky života.
,,Tati!" Zařval ještě hlasitěji.
,,Já jsem nechtěl!" křikl a rozbrečel se. Chytl profesora za bezvládnou ruku a pevně ji stiskl.
,,Omlouvám se" zašeptal. Nadechl se, ale nic neřekl. Jeho ruce už neudrželi jeho váhu těla a pustili ho. Svalil se vedle otce a zadíval se na zataženou polední oblohu. Z nebe se snesla první kapka a zasáhla ho přímo vedle stékající slzy na tváři.
,,Prosím!" křikl a natáhl ruku k nebi. Zakroutil hlavou a opatrně se zvedl. Podíval se do vystrašených, smutných, odhodlaných a připravených nést trest očí profesora a vzal si do ruky jeho hůlku.
,,Zabiješ jednou, zabiješ po druhý." zašeptal a namířil hůlku naproti sobě.
,,Huntone" rozkřikl se do teď přihlížející ředitel, který si přiznal pravdu, že jeden musí zemřít.
,,Huntone" zařval znovu. Hunton se na něj otočil. Přikývl hlavou a křikl na něj.
,,Narodil jsem se špatne" nadechl se, že ještě něco řekne, ale ředitel mu skočil do řeči.
,,Bude to dobré."
Hunton jako by ho ignoroval, otočil se k bezvládnému, teď už chladnému tělu jeho otce a ještě pevněji stiskl otcovu hůlku.
,,Ferdan Seko" zašeptal a naposledy se podíval na hůlku, kterou měl namířenou naproti sobě.
,,Huntone" uslyšel v pozadí, ale už bylo pozdě svalil se na zem a toužebně čekal na smrt.
,,Huntone" přiběhl k němu ředitel.
,,To jsi neměl" řekl ředitel. Poslední myšlenka. Poslední věta. Poslední výdech. Konec. Tma.
Zemřel jako hrdina, možná jako zbabělec, ale zemřel.
Zemřel on i jeho otec. Tak jak bylo předurčeno. Tak jak řekl jeho dědeček. Jednou to vyslovil a nevýznamná věta se stala v osudovou chybu.
Proto pozor na slova… na slova, která mění životy.
 


Komentáře

1 Lucié..:D Lucié..:D | 4. února 2011 v 19:53 | Reagovat

Pááni, to bylo krásné! Ten konec Tak smutné, ale přesto dokonalé!

2 Berenika Berenika | E-mail | Web | 14. února 2011 v 18:25 | Reagovat

Škoda, že je to tak smutné, ale právě smutné mají tvoje povídky takové nádherné kouzlo... Nádhera...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama