Poslední iluze

4. března 2011 v 14:16 | Karolina |  Téma týdne
Povídka na téma týdne, není dlouhá. Jako vždy to má tragický konec, ale myslím, že u mne jste si už zvykly. :D
Takže snad se bude líbit.. :)

Rychle, ale přesto pravidelně dýchal. Ruce mu visely dál od těla a on jen vyčkával, byl si vědom, že musí nějak zasáhnout, ale pořád vyčkával. Možná až moc dlouho...

Před ním stál vysoký, černovlasý muž s nezvykle bledou kůží. Tak bílou, že vypadal ja černobílý obrázek. Černé vlasy, bílá pleť... Hnědé panenky se mu leskly zlem a na rtech mu hrál pobavený úsměv. Nemluvil jen stál a bavil se nad jeho výrazem, strachem a nejistotou. Před ním stála jeho sestra, svíral její paži a na hrdlo ji ukazoval nožem. Vyhrožoval a sliboval, že ji zabíje. A on jen čekal... čekal, co bude dál.
Srdce mu poskakovalo v hrudi jak splašené, trošku se mu zamotala hlava, ale i hned se vzpamatoval a na sucho polkl.

,,Pusť ji!" Jediné co ze sebe vymáčkl. Muž jen pobaveně pozvedl obočí a zazubil se. Pořád mlčel, dívka i mladého muže to znervózňovalo, ale pořád byli jako z kamene.

,,Tak pusť ji!" Zařval najednou a slova se ještě několikrát ozvala prostorem. Stáli někde v tmavém lese u lesní pěšiny. Na nebi zářily přihlížející hvězdy a s listmy na stromech si pohrával studený větřík.
Muž se očividně zamyslel a přiložil dívce nůž ke krku.

,,Tak si pro ni pojď..." promluvil. Slizským, suchým, děsivým hlasem. Slova se rozutelka do prostoru a znovu zavládlo ticho. Mladý muž na chvíli zatajil dech a udělal krok blíž. Pomalý, nejistý...
Rozesmál se. Z ničeho nic se muž rozesmál a upustil nůž na zem. Pustil dívku, zlomil se v pase a znovu se zasmál. Z očí mu vytryskly slzy pobavení.
Mladý muž se zarazil a vyvalil oči na toho podivína, jakmile upustil nůž a povolil ze sevření dívčiny paže, dívka se okamžitě rozběhla pryč. Nezajímalo ji, proč se tak smál. Prostě utekla přesvědčená, že její bratr se rozběhl ihned za ní. Omyl.

Střelil pohledem po muži a rozběhl se k ležící kudle, rychle se pro ní ohnul.
,,Myslel sis, že to bude tak jednoduché?" přestal se smát a zvážnil. Mladík strnul a ani se nepohnul, muž se k němu rozešel a naklonil se k němu.
,,To jsi tak hloupý?" zašeptal mu do ucha a suchým dechem se otřel o jeho tvář. Po těle mu okamžitě naskočila husí kůže, pevně sevřel nůž a připravoval se ho zabít. Spocená ruku naznačovla, že mu každou chvíli nůž vyklouzne, ale on to ignoroval, pozvedl ruku před sebe a zhluboka se nadechl. Muž se najednou otočil a popošel za mladíka, neotočil se. Neměl odvahu.

Něco ho udeřilo pod kolena, ztratil rovnováhu a spadl, přitom mu z ruky vypadl nůž a on se na něj nabodl. Tiše zasípal a zaslechl histerický, vyděšený křik. Zalapal po dechu a pootočil se za křikem. Stála tam jeho sestra, která si myslela, že běžel za ní.
,,Uteč!" Sykl z posledních sil, po tváři se mu rozkutálela jedna obrovská slza. Přestal vnímat, zemřel.

A pak, že smrt je krásná... mohl ještě něco ztratit, když v posledních vteřinkách jeho života umíral...?
Mohl.
Ztratil iluzi o smrti, o tom jaký je to vysvobuzující pocit.
Ztratil všechno a i to, co nemusel...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama