Zavřená

21. dubna 2011 v 21:39 | Karolína |  Jednorázovky
Deset let.
Dlouhá doba, hodně dlouhá doba, když si vezmete, že jsem byla zavřená v jedné malé místnosti. V místnosti, kterou jsem přešla třemi kroky. Všude byla špína, pavučiny a krysy. Ve vzduchu se vznášel pach potu a smrad, který snad ani nejde popsat. Sluneční paprsky jsem viděla jen kolem dvanácté, kdy slunce bylo přesně nad malým okýnkem u stropu. Vždy se zdržely jen deset minut, poté vězenskou celou zase pohltila tma. Spala jsem na špinavé, zaprášené matraci a každý den jedla nechutně vypadající jídlo. V cele jsem byla sama celých dlouhých deset let. Jediné s kým jsem mluvila, byla soudkyně, která mě obvinila z vraždy mé dcery.

Moje dcera byla krásná dívka, byla jako já. Vysoká s dlouhými blonďatými vlasy a pronikavě modrými oči. Tenkrát ji bylo šestnáct, pamatuju si to tak živě.. Přišla s jedním chlapcem. Byl o dva roky starší než ona, o něco málo vyšší a měl krátké kudrnaté černé vlasy. Byl to její přítel. Nejdřív jsem s tím moc nesouhlasila, ale časem jsem zjistila, že se mají opravdu rádi. Byli spolu asi rok, když se to stalo. Vstala jsem o víkendu o chvíli dřív a šla udělat snídani, aby až se probudí měli, co do hladového žaludku. Ještě jsem se po ránu krátce osprchovala a vydala se do kuchyně. Pomalu jsem scházela schody, když v tom jsem zaslechla její hlas. Byl vyděšený a rozklepaný. Na malou chvíli jsem se zarazila a poslouchala jestli se něco děje, ale když se po chvíli nic neozývalo, tak jsem se dál rozešla. Postavila jsem vodu na čaj a vyndala zeleninu z ledničky. Zrovna když jsem pokládala rajčata na kuchyňskou linku, se ozvala rána a následně rychlé kroky ze schodů. Udiveně jsem se podívala na mladíka, co z nich seběhl. Zlomyslně se usmíval a vypadal víc, než spokojeně. Přistoupil ke mě a pozdravil mě, poté se ke mě nahnul a zašeptal: Sbohem. Udiveně jsem na něj koukala a nechápala ho. Otočil se a odešel. Dodělala jsem snídani a chystala se vzbudit Natali, ale v tom někdo zabouchal na dveře. Popoběhla jsem, aby ťukající za nimi nečekal a otevřela je. Tvrdě jsem přistála na zemi, někdo mě otočil na břicho a spoutal ruce za zády. Vyděšeně jsem sebou zmítala a nechápala, co se děje. Pár mužů v policejních úborech proběhli kolem mě do patra. Natali byla mrtvá. Zaslechla jsem známý hlas, jak popisoval vraždu. Přitom ukazoval na mě a po tváři se mu hrnuly slzy. Byl to on! On, který mi do ucha zašeptal to slůvko. To on ji zabil, ale shodil to na mě. Zavřeli mě na deset let do té odporné cely a on si někde šťastný běhal po světě.

"Hej, ty!" zařval nějaký hlas, škubla jsem sebou a otevřela oči. Zaslechla jsem jak někdo otevírá železné dveře. Vstoupil vysoký muž a hodil po mě oblečení. "Vypadni." zasyčel. Nechápavě jsem se na něj podívala a sebrala věci, které jsem nestihla chytit. "Co?" "Dneska tě propouštíme." řekl a pevně mi sevřel paži. Násilně mě vytáhl z cely a přitom mi do ucha zašeptal opravdu pár ošklivých slov. Hodila jsem na sebe oblečení a ještě zařídila a podepsala pár věcí. Otevřeli mi dveře od velké věznice a já vyšla ven. Do nozder jsem nasála vzduch a s úsměvem na rtech sledovala slunce. Zastavila jsem se a z očí se mi pustily slzy. Nemohla jsem uvěřit, že jsem deset let byla zavřená v jedné místnosti. Rychle jsem se rozběhla a rozpřáhla ruce. Hlasitě jsem vykřikla a vyskočila do vzduchu, byla to krása. Slzy se mi řinuly z očí a já se usmívala od ucha k uchu. Naštěstí jsem ve svém životě o peníze nikdy neměla nouzi a tak jsem došla do nebližší banky a vybrala si všechny peníze, co jsem měla na kartě. Sehnala jsem si malý pronájem a došla si nakoupit spoustu nového oblečení, došla se ostříhat ke kadeřnici, na manikůru a pedikůru, na pořádnou masáž... Užívala jsem si.

Jednoho dne jsem seděla u stolu a vzpomínala. Tich deset let bylo hrozných, vzpoměla jsem si jak jsem slíbila, že toho muže najdu a zaplatí za to, co udělal mé dceři. A vlastně, co udělal mě. Vždyť to on ji zabil a já kvůli němu seděla za mřížemi dlouhých, krutých let. Vše, co jsem si musela vytrpět. Byli mě, využívali, zneužívali... Zatnula jsem zuby a potlačila vzlyk. Vždy, když jsem něco slíbila, jsem to splnila a nehodlala jsem to měnit. Zasedla jsem k internetu a našla si o něm nejvíc informací, co snad jen šlo. Byl nic. Moc toho nedokázal, připojil se k nějakým cirkusákům, kterým pomáhal. Pousmála jsem se a koupila si první letenku, která letěla do Vancouveru. Ano, právě tam zrovna cirkus sídlil.

Druhý den už jsem sedala na taxík v tom zajímavém městě. Užívala jsem si to. Vypadala jsem jak nadšený turista z východu. Měla jsem slaměný klobouk z pod, kterého trčely mé blonďaté vlasy. Černé brýle a na krku mi vysel drahý foťák. Procházela jsem se a co krok to fotka. Město jsem si nádherně prohlídla a těšila se na večerní předsavení v cirkusu. Přišla jsem o chvíli dřív a vlezla mezi karavany, které byly zaparkované kolem velkého stanu. "Dobrý den," pousmála jsem se na mladého klučinu. "Je tady někde pan.." zamyslela jsem se nad jeho jménem. "Troni- Ne, Tropick" zazubila jsem se. Mladík si mě pobaveně prohlížel a vsadím se, že se bavil. "Vy hledáte tátu?" pozvedl obočí. "No, tak ten je támhle." poukázal na jeden z karavanů. To je jeho syn? Vyvalila jsem oči a na sucho polkla. Nakonec jsem se vděčně pousmála a rozešla se ke karavanu.
Slušně jsem zaklepala a byla připravená ho zabít. Za tich deset let se ve mě nahromadilo tolik vzteku, že neměl šanci přežít. Nečekala jsem, až mě pozve dál, prostě jsem vešla. "A- ano" zasekl se a prohlídl si mě od hlavy až k patě. Ostatně já provedla totéž, v tu chvíli byl můj vztek ty tam. Byl nádherný. Vysoký s lehce nahnědlou kůží, tmavé vlasy se mu vše různě kroutily a hnědé oči, mě dočista pohltili. Otočil se na kolečkové židli a znovu si mě prohlídl. Bylo mi jasné, že mě nepoznal. "Dobrý den. Co potřebujete?" zeptal se. "No," všechna slova se mi vypařili z hlavy a já nevěděla, co říct. "Přišla jsem tě pozdravit." vypadlo ze mě. "Nepamatuješ si mě, že ne?" usmála jsem se a položila jsem mu ruku na rameno. "Učila jsem tě na matematiku." řekla jsem a děsila jsem se jestli mě neprokoukne. "Opravdu?" nedůvěřivě se na mě podíval a zvedl se. Došel k malému baru a nalil si whisky. "Dáte si taky?" zeptal se a aniž bych stačila odpovědět už jsem držela skleničku v ruce. "Máte pravdu nepamatuju si na vás." pousmál se a hodil do sebe obsah skleničky. "Ostatně matematika mě nikdy nebavila." Sledovala jsem ho a po jeho vzoru i já jsem tekutinu vypila. "To nikoho." řekla jsem skepticky a skousla si dolní ret. "A co jsi dělal po základce? Co se stalo s Natali?" zeptala jsem se. Přihmouřil oči a pokrčil rameny. "Bylo to děsné." promluvil. "Ona ji zabila její vlastní matka." řekl. Zhluboka jsem se nadechla abych ho hned na místě neuškrtila. "To není možné." šeptla jsem a on se pousmál. Naklonil se ke mě a podíval se mi hluboko do očí. Po celém těle mi naskákala husí kůže. "Je to možné". sykl. Také jsem se k němu naklonila a než jsem stačila odpovědět, políbil mě. Prudce jsem se do ně odtáhla a rozpačitě prohrábla vlasy. "Uvidíme se po představení." řekla jsem a rychle odešla. Přišla jsem ho zabít, ne sbalit! Byla jsem na sebe naštvaná, hodně naštavná. Posadila jsem se do druhé řady a čekala až to všechno vypukne. Bylo to hezké představení, nikdy jsem v cirkuse nebyla. Viděla jsem slony i lvy a dokonce i medvědy. Na kruzích se houpaly nějaké akrobatky a klauni vtipně poskakovali. Počkala jsem až se stan vyprázdní a poté jsem vlezla na plac, kde se všechno odehrávalo. "Tady nemůžete být." řekl hlas, který jsem znala. Otočila jsem se a nasadila nevinný úsměv. "Aha, to jste vy." pousmál se a zastrčil si jednu ruku do kapsy. Přistoupil ke mě a zase se mě pokusil omámit svým pohledem, ale já to nedovolila. V žádném případě. "Něco ti řeknu," začala jsem. "Nejsem učitelka matematiky." ušklíbla jsem se. Nechápavě pozvedl obočí. "Tak kdo?" "Jsem Lina" řekla jsem tím nejpohrdavějším tónem, jakým jsem to jen dokázala. "Matka Natali." Muž se zapotácel. "O- oni vás už pustili?" nevěřícně na mě koukal. "Deset let" sykla jsem. "Deset let jsem byla zavřená!" zvýšila jsem hlas. Sledoval mě a zhluboka dýchal. Do stanu vešla postarší žena s nějakým mužem v kvádru, vypadalo to na ředitele celého cirkusu, ale já je ignorovala. "Proč jsi jí to udělal?" zašeptala jsem a nezkrývala jsem svůj hněv. Nic neřekl, jen pokrčil rameny. Vytáhla jsem zbraň a namířila mu ji na srdce. "Co to dělá- děláte?" zakoktal se. "Zasloužíš si zemřít jako ona." zavrčela jsem na něj. Pousmál se a zvedl ruce na znamení, že se vzdává. "Nezastřelil jsem ji." řekl naprosto klidně, jako kdyby mu vůbec nevadilo, že ho chci zabít. "Tati!" křikl jeho syn, ale v tu chvíli jsem stiskla spoušť. Kulka vyletěla a zasáhla ho přímo do srdce. Svalil se na zem a během chvíle zemřel. "Tati," křikl hoch znovu a rozběhl se k němu. Muž s postarší dámou vyděšeně vyjekl a okamžitě zavolal policii. Stalá jsem tam nad ním a nevěřila tomu, že jsem to opravdu udělala. Ozval se křik muže a během chvíle jsem ležela na břiše a měla spoutané ruce za zády. Tentokrát mi dali doživotí.

A proto tady sedím a všechno to píšu. Sedím v té špinavé, hnusné cele, ve které mohu udělat tři kroky a dny v ní ubíhají jako roky..
 


Komentáře

1 Veronika Dvořáková Veronika Dvořáková | Web | 21. dubna 2011 v 21:45 | Reagovat

Nechce se mi to číst :( Ale jinak, moc se mi zamlouvá tvůj dessign blogu :)

2 Monotónní Monotónní | E-mail | Web | 21. dubna 2011 v 21:58 | Reagovat

Odplata.
Ovšem, Lina si nejspíš neuvědomila, že i když zabila nechutného vraha (pokud jsem to tedy správně pochopila), tak také vzala chlapcovi otce. Oprávněná zloba a vztek, ji přenesly na stejnou úroveň, jako na které byl onen mladík, když ji zabil dceru. Mohla to udělat i chytřeji... Tak, aby neskončila znovu v cele.

3 Karolina Smolová Karolina Smolová | Web | 21. dubna 2011 v 22:08 | Reagovat

[2]: Samozřejmě :) Ale, když jsou lidé plní vzteku, mají většinou černo před očima a neřeší následky. ;) A možná taky nepatřila mezi nejchytřejší. xD

4 Lucka Lucka | 22. dubna 2011 v 21:02 | Reagovat

Pááni Karol, dokonalé.. ! Fakt..!

5 Monotónní Monotónní | E-mail | Web | 25. dubna 2011 v 16:21 | Reagovat

[3]: Taky možnost :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama