Květen 2011

6. Nový domov - nový začátek

21. května 2011 v 16:02 Sametová růže

Ucítila jsem jak se někdo dotkl mé poraněné ruky. Jen jsem sebou trochu cukla a spala dál. A další dotek. Někdo mi prsty přejel po paži a to už mě donutilo se probudit. Jakmile jsem otevřela oči, zalapala jsem po dechu. Zírala jsem na blonďáka, co stál nade mnou a nic neřekla. Jen na něj blbě civěla.
"Ahoj" zašeptal a zastrčil jednu ruku do bílého pláště.
"Dobr-" zarazila jsem se. Byl tak o pět let starší než já přeci bu nebudu vykat. Nejistě jsem se pousmála. "Ahoj" pípla jsem.
"Jak ti je?" zeptal se se starostí v očích. Sledovala jsem ho a měla jsem z něj strach. Měla jsem strach z tich pocitů, které ve mě vyvolával. Upřímně, byla jsem ráda, že jsem si myslela, že ho ten den vidím naposledy. Byli to příjemné pocity, které se ale ve mně tříštili o mé ledové srdce, které bylo proti nějakým pocitům naprosto imuní, ale on to všechno měnil. Po těle mi naskočila husí kůže, když se mě znovu dotknul. Stikl mi zdravou ruku a krátce mi pohlédl do očí.

5. Proč se mi nic nepovede?

17. května 2011 v 19:40 | Karolina |  Sametová růže
Byla jsem zachumlaná pod peřinou a po tváří mi stékaly slzy. Proč jsem si myslela, že on mě z toho vytáhne? Tiše jsem vzlykla, když v tom se rozrazili dveře. Margarett vešla dovnitř a položila mi skleničku s vodou na stůl, vedle toho talířek s bramborovou kaší z pytlíku. Na jídlo už jsem si zvykla, vlastně ono mi ani nic jiného nezbylo. Bez jediného slova zase odešla. Vstala jsem a posadila se k psacímu stolu. Potlačila jsem zívnutí a napila se. Jakmile se mi tekutina dostala do krku, celý obsah jsem vyprskla na protější zeď. Zakuckala jsem se a hledala dech. Schválně mi do toho dala citrón, protože ví, že jsem na něj alergická. Zamračila jsem se a podívala se na skleničku. Dobře, teď nebo nikdy. Vylila jsem její obsah z okna a praštila s ní o roh stolu, takže se rozbila a rozpadla se na velké střepy. Jeden střep jsem vzala do ruky a s malým úsměvem si ho prohlédla. Řekněte, kdo by chtěl takhle žít? Odrážela se v něm ta bolest, ten smutek. Zhluboka jsem se nadechla a přiložila si střep nad zápěstí. Úsměv se mi pořád rozšiřoval. Ne, nebyla jsem pod nějakýma práškama jen jsem cítila tu svobodu, která byla tak blízko. Řízla jsem poprvé,.. Slast. Řízla jsem podruhé,.. Úleva. Řízla jsem po třetí,.. všude krev. Chytla jsem se za ruku a usmála se. Konečně. Měla jsem to udělat už dávno. Spadla jsem na kolena a následně hrudí na zem.
"Mami?"
"Lien zlatíčko, co jsi to udělala?"
"Mami?"
"Vrať se! Prosím."

Presently

13. května 2011 v 13:20 | Karolína |  Aktuality
Tákže.. vím, vím, neobjevují se tu teďko nějaké nové články. Ale ne, nebojte se ještě jsem neumřela. xD

Internet už jde, byl to takový bobřík odvahy, jak dlouho to dám, jsem fakt závislák..

Dám sem sametovou růži. Dneska, zítra a nebo pozítří. Ha! To je teda loterie :D

Drtí mě škola a to dost statečně. Musím, přiznat, že to je jeden velikáááááánskej PRŮSER! Ale pšt. Sice si pořád říkám, je čas, je čas, ale zjistila jsem, že není. xD :/ Takže.. asi ze mě bude popelářka, protože pos*at si to takhle v osmičce, když celou dobu prolejzám s vyznamenáním, to stojí opravdu za pochvalu.

Házená mě také drtí. :D Ale já odolávám, i když mám někdy pocit, že kolísám na hraně fyzického zhroucení. (A díky škole i na hraně psychického.) Sezóna mi končí o měsíc dýl, než minulej rok a je to znát. Už potřebuju vypnout a při pomyšlení, že mě čekají ještě dva VELEDŮLEŽITÉ turnaje, na což jeden z toho bude na tři dny a ten druhý na týden. ... Nebudu o tom mluvit, nebo se zhroutím už teď. xD

Co dál říct? Musím se vám pochlubit. Potkala jsem NÁDHERNÝHO kluka. :D Nic nového ale já jen, že v buse si normálně s kluky, které neznám, nemávám. xD

No, ehm.. co dál?

Nepíšu, nemám čas a popravdě ani náladu, i když i ta by byla, ale inspirace chybí. Doufám, že mě múza zase někdy přepadne.

Jo. Ááá. Já jakožto veliký nadšenec a fanda DARRENA SHANA, čekám, kdy v česku vyjde druhý díl Demonaty.
Předevčírem jsem zjistila, že už dávno vyšel. :D A peníze už jsem taky sehnala, teď se ještě přemoct a doject do toho knihkupectví. xD :D

Nic víc a nic míň. :)

4. Byla jsem naivní.. zemřu

3. května 2011 v 15:08 | Karolina |  Sametová růže




Celý den jsem čekala na muže, který mě měl odvést. Byla jsem plná strachu, ale také naděje. V hlavě mi lítaly myšlenky, které mě na chvíli udělaly šťastnou, ale taky smutnou. Pootevřela jsem dveře, rozhodnutá, že se půjdu projít, když v tom jsem zahlédla muže v policejním úboru.

Momentálně..

3. května 2011 v 15:07 | Karolina |  Aktuality
Odešel mi internet. Ať žije slavná WI-FI! Paráda. Skvělé. Aplaus. Jsem dojata nad inteligencí některých lidí v tom středisku(?). No, je to jedno. Ano, chyby se stávají, ale odpojit nám to a poté říct, jejda.. my jsme to odpojili někomu jinému. Sory. Je fakt.. a nebudeme sprostí, ne? :) Nasadíme smile a půjdeme dál.

Dávám se další sametovou růži. ;) Ano, ano je to krátké.. hodně krátké, ale snad mě omluvíte. Ten internet mi překazil veškeré plány. Ale snad jako omluva postačí, že po tomhle díle se budou dít věci. ;) A vlastně i tady se už dozvíte nějaká důležitá fakta. ;) Nechte se překvapit.
Jinak, když už sem zavítáte.. nechte koment. ;) Však já beru kritiku a jako že i tu negativní. Od té se nejlépe učí. ;)
To je asi všechno. Co jiného si přát? ABY BYLO LEPŠÍ POČASÍ! :D A měl šla ta wifi ;)

Mějte se.