4. Byla jsem naivní.. zemřu

3. května 2011 v 15:08 | Karolina |  Sametová růže




Celý den jsem čekala na muže, který mě měl odvést. Byla jsem plná strachu, ale také naděje. V hlavě mi lítaly myšlenky, které mě na chvíli udělaly šťastnou, ale taky smutnou. Pootevřela jsem dveře, rozhodnutá, že se půjdu projít, když v tom jsem zahlédla muže v policejním úboru.


"Dobrý den" řekl muž a vytáhl ze služební bundy svůj průkaz. "Jsem od policie."
"Co potřebujete?" zeptala se Margaret.
"Potřebuju si odvézt Lien na výslech."
"Výslech?" zděsila se. "Ale Lien není dobře, celou noc zvracela." Na sucho jsem polkla, zase lhala.
"Tak my se cestou stavíme u doktora." pousmál se muž, s jeho úsměvem se úsměv objevil i na mé tváři. Byl mladší než psycholog a byl stejně sympatický jako on.
"Ale to nejde, opravdu jí není dobře. Něco špatného snědla."
"Tak to se modlete abych vám sem neposlal hygienu" sykl a zašeptal ji do ucha: "Tak kde je?"
"Nahoře" řekla vyděšeně a poukázala na schody. Muž nic neřekl, vyběhl schody a zaklepal na dveře s cedulkou "Lien".
"Tady jsem" pípla jsem tiše. Otočil se na mě a usmál se od ucha k uchu.
"Ahoj Lien jsem Dan."
"Nikam nechci!" vykřikla jsem na něj. Snažila jsem se do puntíku splnit, to co mi včera večer doktor poradil.
"Okamžitě půjdeš semnou." řekl. Rysy mu zvtrdly a na tváři se mu objevil neústupný výraz. Na sucho jsem polkla, začala jsem z něj mít strach, i když mi bylo jasné, že to taky hraje. "Hned!" dodal. Mlčky jsem přikývla a vyšla z budovy. Nastoupili jsme do služebního policejního auta a odjeli do kanceláře doktora Noricka.

***

"Ahoj Lien" pozdravil mne doktor.
"Dobrý den" pousmála jsem se a posadila se do zeleného křesla.
"Mluv, řekni mi co chceš." řekl.
Zhluboka jsem se nadechla a v hlavě přemýšlela, čím bych začala. "Řeknu vám to rovnou. Testuje na mě prášky. Vyrábí je úplně v poslední místnosti vpravo. Někdy je snesu v pohodě, někdy mi je třeba tři dny zle. Několikrát my už pumpovali žaludek. Pokaždé řekla, že jsem se něčím předávkovala." začala jsem. Mluvila jsem klidně, bez emocí jako kdyby se nic nedělo. ,,Mám to za odměny, když nedělám problémy a papám prášky. Můžu jít někdy ven. Někdy mě zase nechají. Je to různé, ale když odmítnu a dělám problémy, zavřou mě do toho pokoje třeba na pět dní a nebaví se semnou. Dají mi tam jídlo jednou denně a tím to končí. Nebo mě zbijí. Vždy se vše odehrává podle nálady Margaret." ukončila jsem to a zhluboka se nadechla. Tak a je to venku. Jestli se to Margaret dozví, nejspíš je se mnou konec.
"Lien ty o tom mluvíš jako kdyby se nic nedělo."
"Zvykla jsem si, asi mi to přijde normální. " Pokrčila jsem ledabyle rameny. "Já si nedokážu představit jiný život." řekla jsem.
"Ale tohle normální není." řekl trochu nepříjemným hlasem. Udiveně jsem se na něj podívala. Ten tón mě překvapil.
"Nemůžeš takhle žít, vždyť dřív nebo později.." už to nedořekl. Nas sucho polknul a a promnul si své ospalé oči.
"Co?" zepala jsem se. "Tak to řekněte" pobídla jsem ho, moc dobře jsem věděla, co chce říct. Muž pořád mlčel.
"Máte pravdu" smutně jsem se pousmála. "Umřu. Moje tělo ty prášky už dlouho nevydrží.." přikývla jsem a zvedla jsem se z křesla. Popošla jsem k muži a podala mu svou ruku. "Těšilo mě, Geralde. Ale sám víte, že nic nezmůžete." Stiskla mu ruku a odešla jsem.
"Počkej!" Slyšela jsem ještě, ale mě už to nezajímalo. Měla jsem plán. Dokonalý plán jak konečně začít žít.. někde ve druhém světě.
 


Komentáře

1 Tezia Raven Tezia Raven | Web | 4. května 2011 v 15:27 | Reagovat

Hehe... A já jsem první! *Tancuje*
No dozvěděli jsme se, že ne vždy je život na místě, kde si o tobě myslí, že jsi naprostá nula, normální...
Myslíš, že se někdy dostane do té výrobny prášku? Docela mě to zajímá:D

2 Karolína Karolína | Web | 5. května 2011 v 12:29 | Reagovat

Výrobna prášků? :O :D No,zatím mě to nenapadlo, ale možná.. časem.. xD Kdo ví. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama