1. Nic nezvládám a ve škole propadám.

10. června 2011 v 15:07 | Karolina


"Dělej, Lexo!" zařval trenér. Běžel jsem už z posledních sil. Nenáviděl jsem konce tréninků, kdy jsme museli několikrát ve sprintu přeběhnout hřiště. Doslova jsem se už plazil.
"Dělej!" křikl znovu a ozvěna se ještě několikrát ozvala velkou halou. Všichni už doběhli jen mě zbývali ještě dvě rovinky. Podíval jsem se jestli mě trenér sleduje, že bych se k ostatním připojil. Nesledoval. Rychle jsem k nim doběhl a začal chytat dech.


"Lexo!" ozvalo se halou, škubnul jsem sebou. "Ano?" "Nedoběhl jsi to." Zhluboka jsem se nadechl. "Doběhl," zalhal jsem. Trenér se zamračil a rukou poukázal už na prázdné hřiště. "Chybí ti dvě rovinky." Řekl. Mlčky jsem se rozběhl abych to měl rychle za sebou. Trenér se posadil na tribunu a sledoval mě. V hale už nikdo nebyl. Jen já a on. Svalil jsem se na zem a zhluboka oddychoval. "Ještě ty kliky." řekl, pootočil jsem hlavu a rázně s ní zakroutil. "Už nemůžu." trenér se zvedl a rozešel se ke mě. "Přišel si pozdě. Ty kliky." zopakoval naprosto klidně jako vždy. "Měl jsem školu." bránil jsem se. "Přidávám ti jich dvacet." řekl a posadil se na zem do tureckého sedu. Nadechl jsem se, že něco řeknu, ale v tom znovu promluvil. "Dalších deset." Zapřel jsem se na rukou a začal klikovat. Měl jsem jich udělat osmdesát, ale po dvacátém jsem se svalil na břicho a nebyl schopen pokračovat.
"Alexandre," promluvil přátelským hlasem. "Co se to s tebou děje?" Zakroutil jsem hlavou. "Nic." "Nelži mi a okamžitě to vyklop." Nic jsem neřekl a začal pokračovat v klikování. Trvalo mi to sice déle, ale udělal jsem je všechny do posledního. Zvedl jsem se a rozešel k bráně, kde se povaloval můj míč. Trenér se také zvedl a rozešel se za mnou. Chytl mě za paži a otočil mě tak, aby mi viděl do očí. "Co se děje?" Zhluboka jsem se nadechl a sklopil zrak. "Nezvládám." řekl jsem tiše. "Ve škole propadám." zašeptal jsem. "Z pěti předmětů. Doma to je děsný a házená mi vůbec nejde."
Trenér jen přikyvoval. "Rodiče to ví?" "Ne." "Víš, co? Nechoď dokonce týdne na tréninky. Pořádně se nauč a oprav si známky. Všechno si to urovnej ať příští týden přijde ten starej, dobrej Alexander." pousmál se a podíval se mi do očí. "Potřebujeme tě. Všechno záleží na tobě. Ty jsi náš tahoun týmu." řekl polohlasem a nakonec mě silně praštil do zad. "Tak se seber." mrkl a odešel. Chvíli jsem tam stál a vychutnával si to ticho, poté jsem se oblékl a vyrazil domů.

"Hej!" zařval někdo. Neotočil jsem se. "Lexo!" pomalu jsem se otočil a podíval se na své přiopilé spolužáky. "Co je?"
"Pojď k nám" zvedl láhev s vodkou. Zakroutil jsem hlavou a dál jsem se rozešel. "Lexo jsi srab. Bojíš se vodky?" zasmál se jeden z nich. Hlasitě se zasmál. Nevnímal jsem ho. "Hej! Ty srabe. Stůj!" zastavil jsem se. Začínalo to ve mě bublat, kdybych mohl vytáhl bych hůlku a ještě by škemral aby z něj taky nebyla láhev vodky, ale nemohl jsem. Kouzlení na veřejnosti mezi obyčejnými lidmi bylo přísně zakázané. "Pojď." "Nemůžu." "Dělej!" "Zítra." "Tak dobře,ale jestli nepřijdeš.." pozvedl ke mě pěst a usmál se. Jen jsem zakroutil hlavou a unavený, na pokraji sil se rozešel na autobus, který mě měl odvézt domů.

"Čau" řekl jsem mezi dveřmi a hodil tašku doprostřed chodby. "Ta taška." ozvala se maminka z kuchyně. Podíval jsem se na ležící tašku a pozvedl obočí. "Co je s ní?" "Zvedni ji a dej si ji do pokoje." Protočil jsem oči v sloup a vytáhl kouzelnickou hůlku. "Casamo!" "Alexi!" ozvalo se z kuchyně a během chvíle stála mamka přede mnou. "Kolikrát jsem ti říkala, že takhle se kouzla nepoužívají?" Hodil jsem po ní škleb. "Promiň, jsem unavený." "Za deset minut bude večeře. Poté se budeme učit." Skousl jsem si dolní ret. "Mami.. nemůžu se učit. Kouzla. Musím se dneska učit do školy." řekl jsem. "Proč? Vždyť máš dobré známky." divila se matka. "Opravdu si myslíš, že máš tak chytrého syna? Propadám." Sledovala mě a pořád mě očividně nechápala. "Propadáš?" zamračila se. "Z čeho?" Zhluboka jsem se nadechl a sklopil zrak. "Matematika, fyzika, francoužština a biologie." řekl jsem tiše. "Jo a ještě dějepis." dodal jsem. Nevěřícně na mě koukala a jen kroutila hlavou. "To myslíš vážně?" "Já se nemám kdy učit." Začal jsem se obhajovat. "Buď mám házenou nebo ty mě nutíš do té blbé magie." "Alexandre!" zvýšila hlas. "Dobře," řekla. "Běž se učit. Promluvíme si o tom až přijde Lorenc." Nejistě jsem se pousmál a zalezl do pokoje. Bylo mi jasné, že matka je teď v klidu, ale až přijde táta, bude mě čekat peklo. Vlezl jsem si do postele a obklopil se několika učebnicemi. Přečetl jsem si jen Biologii, nečekaně jsem usnul.

"To snad nemyslí vážně," zaslechl jsem otcův rozčílený hlas. Pomalu jsem otevřel oči a zamračil se. Ležel jsem v posteli a kolem mě byli pomuchlané učebnice, jak jsem se po nich válel. Začal jsem je zavírat a pokládat vedle postele, v tu chvíli se rozrazili dveře, div jsem nenadskočil. "Ahoj, tati" nepatrně jsem se pousmál a promnul si rozespalé oči. "Co to má být?!" zařval na celý byt, než jsem stačil odpovědět, stála vedle něj mamka se stejným výrazem. "Proč jsi nám to neřekl?" zaječela. Udiveně jsem na ně koukal a v hlavě mi zněla jenom jedna věta. Spikli se proti mě. Pokrčil jsem rameny a nasadil nevinný úsměv. "Opravím si to." "To bych ti radil." zavrčel otec. "Protože, jestli si to neopravíš. Končíš s házenou a jdeš na kouzelnickou školu." "Cože?" vyjekl jsem. "Tam mě prostě nedostanete!" zařval jsem na něj a vzápětí mi na tváři od otce přistala facka. Otočil se a odešel. Ublíženě jsem se podíval na mamku. "Já tak nechci." řekl jsem skrz zuby. "Tak si to oprav, Alexandre." zašeptala už klidným hlasem. "Dovolili jsme ti toho až moc. Podívej se na ostatní kouzelníky tvého věku. Žádný sport, žádná normální škola.." mlčky jsem přikyvoval, kdyby mě poslali do kouzelnické školy, bylo by to peklo. Zrovna pro mě, který kouzla prostě nenávidí.

Prolog přijde.. ale až později. U něj jsem se totiž sekla.. :D A tak rovnou první kapitola. :) Obrázku děkuji Lucce, která sídlí ZDE.
 


Komentáře

1 Monotónní Monotónní | E-mail | Web | 10. června 2011 v 16:52 | Reagovat

Začíná to hezky :) Už aby byl další díl :))

2 Pisatelka Is Pisatelka Is | Web | 13. června 2011 v 19:20 | Reagovat

Ááá to je dokonalé. Chci pokračování, hned jak budeš mít uzavřené známky. hezky se uč a pozdravuj pana Gala ;)

3 Tezia Raven Tezia Raven | Web | 14. června 2011 v 13:12 | Reagovat

Sice fan z okolí HP moc nemusím... (teda vůbec nemusím:D... ale to nemám ráda ani fan od LOTR atd.:D Vlastně nemám ráda fan:D No nic, zase melu blbosti:D) A ukamenuj mě, jestli to není z okolí HP:D
Ale tohle zní zajímavě:D Vždycky navnadíš a pak nedokončíš!:D Karol ty jsi strašná!:D Dneska hezky sedneš, nezapneš ani Saweho ani Lexu a půjdeš psát!:D Tak!:D

4 Karolína Karolína | Web | 14. června 2011 v 19:18 | Reagovat

[1]: Díky, další díl bude.. ehm.. někdy až bue čas. ;)

[2]: Díky.. Jasně pozdravuju, taky pozdravuj. xD

[3]:A já naopak ano.. xD Ale z HP to není, je to jen takový malý výmysl, sama jsem na to zvědavá, i když něco vymyšlené mám. ;) xD
Já četla spát.. jo, to možná půjdu. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama