Chtěla bych, aby lidé mohli číst moje myšlenky?

17. června 2011 v 15:32 | Karolína |  Extra
Lidé jsou jako stroje. Pracují mechanicky a pokud je to nebaví, tak většinou s naprosto nepřítomným výrazem. Děti sedí ve školních lavicích většinou s nepřítomným výrazem. Vysoký mladík čeká na autobusové zastávce, jak jinak než s nepřítomným výrazem.
Myšlenky..

Právě ony můžou za naše nepřítomné pohledy a často za naší nesoustředěnost. Dokážou nás vytrhnout z reality a pohltit natolik, že přestaneme vnímat tok času, že přestaneme vnímat, kde jsme, že přestaneme být, alespoň pro naše okolí. Často se musím pousmát, když někoho vidím, jak je naprosto MIMO a ztrácí se ve své mysli. I já se v ní ztrácím a nebudu vám lhát, když řeknu, že často, vlastně pořád.
Nechtěla bych, aby mi moje myšlenky mohl někdo číst, aby ve mně někdo listoval jako v knize. Co člověk to jiný názor, ale já si myslím, že myšlenky jsou to nejcennější, co máme, protože bez nich, by jsme opravdu byli jen ty stroje. To ony v nás vyvolávají pocity a je jedno jestli kladné nebo záporné. Jediná myšlenka, anebo vzpomínka a pocity se v nás rodí sami, aniž by jsme třeba chtěli. V dnešním světě to je naše jediné soukromí, o které se nemusíme bát, i když pokud se nad tím zamyslím, není to tak úplná pravda. Někteří lidé čtení myšlenek ovládají, ale není jich moc. Dalo by se říct, že to jsou spíše ti duchovní lidé. Když něco chci říct, řeknu to, ale pokud si to něco jen myslím a nevyslovím to nahlas, znamená to, že to je moje tajemství? Možná. Já mám svá tajemství, každý má svá tajemství a každý některé věcí tají. Určitě k tomu máme své důvody, o tom nepochybuji. Jiný důvod může být, že nám naše myšlenky mohou přít trapné, i když si to nepřiznáme. Co si budeme povídat, každý někdy myslí na nějaké ty intimnosti a z tohohle se opravdu nikdo nevykecá, protože to je vědecky podložené.
Ale zpět k tématu.
Když by si lidé dokázali číst myšlenky, nejspíš by přestali mluvit. Přišlo by jim to zbytečné a nové generaci, která by v takovém světě vyrůstala, by to přišlo zaostalé a trapné. Zmizelo by to kouzlo těch slov, která se linou vzduchem a doznívají u našich ušních bubínků. Připadal by mi svět smutný, ošklivý možná trochu nudný, ale hlavně divný.
Přijde mi to tak trochu jako Sci-fi, ale zkuste si to představit. V dnešním světě jdete po ulici a přemýšlíte nad tím, co si dáte k večeři, sem tam zaslechnete rozhovor nějakých cizích dam, jak rozebírají něco důležitého a tváří se jako nejlepší kamarádky, přes ulici křikne mladík, ať mu z okna hodí klíče a z auta zařve rozčílený řidič na dítě, které mu vběhlo do cesty. Když by jste dokázali číst myšlenky. Šli by jste po stejné ulici a hlava by vám mohla prasknout, protože by jste nevěděli čemu dřív věnovat pozornost. Ty dámy, které se spolu baví, tak si o sobě navzájem myslí, jak ta druhá přibrala, jak ale zestárla, ten hoch co křičel přes ulici, má ty klíče v tašce, ale uvědomil si to, až když to zařval a nechtěl vypadat blbě a ten řidič, co křičel na to malé dítě, mu v duchu nadává, až se vám zhoupne žaludek. Lidé dokážou myslet na více věcí najednou, takže by to byl pořádný chaos a mohlo by vám to být nepříjemné. Někdy by jste třeba vůbec nemuseli být na ulici mezi desítkami lidí, ale stačilo by, aby jste byli s pár, třeba zákazníky, v nějakém obchodě. Už jen nějaké zvrácené, odporné, odpudivé, nemravné, hnusné, falešné, nepříjemné, ubohé, zlé myšlenky jednoho muže v tom obchodě, by vás donutili věnovat tomu pozornost. Nezajímalo by vás to, ale přesto by jste to nedokázali ignorovat. Zvědavost je hrozná vlastnost, protože vy by jste moc dobře věděli, že by bylo lepší si toho nevšímat a nechat to být, ať si to život zařídí, ale přesto by ve vás křičely pocity jeden přes druhý, kdo je zač a jestli třeba nechce něco ukrást, nebo hůř, někoho zabít. Udělalo by se vám špatne od žaludku a vy, aniž by jste toho muže znali, by jste si byli jistý, že je zlý. Nemusel by. Neznamená, že když by jsme dokázali číst lidské myšlenky, že by jsme dokázali rozlišit člověka, jestli je dobrý nebo špatný, jestli je hodný nebo zlý. Když poprvé vidím nějakou osobu, můžu si pro sebe určit, jestli mi je sympatická a nebo nesympatická, ale do ní nevidím, stejné by to bylo se čtením myšlenek. Viděli by jsme jen na povrch, ale nikoliv do hloubky.
Jestli by svět takto fungoval, určitě by se hodně věcí změnilo a určitě by se lidé proti tomu začali bránit. Buď by dokázali svoji mysl uzamknout tak, aby se do ní nikdo nedostal a nedokázal z ní číst, anebo by se lidé naučili na nic nemyslet. I dnes takoví lidé existují, ale není jich mnoho, jsou to spíše takoví ti Tibeťané, kteří žijí úplne na jiné úrovni než my, ale to tady rozebírat nechci a nebudu, protože v tomhle se já nevyznám a ani vyznat nechci.
Zatím jsem se tady zaobírala spíše těmi negativními věcmi, které by tahle problematika přinesla a tak se teďko podívám na ten druhý břeh řeky.
Určitě by to nepřineslo jen špatné věci, ale i mnoho dobrého. Je sice pravda, že já tohle téma beru spíše negativně, protože moje myšlenky jsou MOJE myšlenky a když by je lidé dokázali číst, asi by už nebyli tak úplně moje. Asi hlavní pozitivum, které by pročítání mysli přineslo, by byla pravda. Lidé, kteří by spáchali nějakou špatnou věc, krádež anebo třeba vraždu, by se dali jednoduše chytit, protože silně pochybuji o tom, že by na to dokázali nemyslet.
Určitě by se našlo spoustu nových věcí, které dneska neznáme. Lidé by si povídali, no povídali ale jen v duchu, přitom by na sebe koukali a mohli by vnímat úplně jiné věci. Mohli by se kolem sebe dívat a uvědomovat si jak je svět krásný. Nebyli by tak zarputile zabraní jen do rozhovoru a do slov, která vycházejí ostatním z úst. Nechodili by po městě se skloněnou hlavou propalujícím pohledem své nohy, protože by pořád koukali po lidech a srovnávali by je s jejich myšlenkami. Někdo by si třeba pomyslel, že pozítří odjíždí na dovolenou do Irska a my by jsme se hned dívali, kdo že je ten štastlivec. Určitě by se rozvinula více neverbální komunikace a lidé by si více uvědomovali svoji mimiku, dívali by se např. ostatním zpříma do očí, i když tohle je asi jedinec od jedince. Opak tedy verbální komunikace, by nejspíš zmizela. Každému by přišlo zbytečné mluvit nahlas, když se nemusí namáhat a otvírat pusu. Představte si, nemá se mluvit s plnou pusou, tohle by už nebyl problém, chcete něco říct, když pijete? Žádný problém. Něco se vám stalo, ale nemůžete, nebo nemáte sílu si zakřičet o pomoc, při čtení myšlenek bez problému. Ve třídách ve škole by bylo hromové ticho. Dokonalá představa. Žáci by seděli, nebo jako někteří se váleli po lavicích a koukali by na učitele, jak jim něco "vysvětluje." Jenom jeden by třeba zabrousil myšlenkami někam mimo a učitel by o tom hned věděl. Je zajímavé nad tím takto uvažovat, ale musí nám být více než jasné, že způsob vzdělání by se změnil a to dost rapidně. Možná mi to přijde nelogické, ale já si myslím, že takto by to prostě nešlo. Určitě by i učitelé museli mít nějakou jinou průpravu, protože prolézat mysl dvaceti žákům, by dalo určitě zabrat a možná, že by to nějaké slabší povahy ani neunesly. A když by to tak bylo, možná že bych i začala uvažovat o práci učitele. No, není to dokonalé? Odpovědět si na otázky, na které by jsme asi nikdy nedostali odpověď?
Už by se každý nemusel přetvařovat, protože každý by si hned přečetl jeho názor. Neztrácel by se čas u zkoušení, protože učitel by se jen podíval jestli to onen žák umí, ale na druhou stranu, pokud by uměl číst myšlenky, stačilo by se podívat do hlavy nějakému třídnímu šprtovi. Svět by se od základu změnil, protože dneska máme všechno postavené na té verbální komunikaci a přejít k neverbální, by byl až moc velký skok.
Upřímnost, opravdu nevím, jestli je tohle pozitivní, anebo negativní, protože každý bere upřímnost jinak. Já ji beru jako pozitivní věc, i když často bolí. Lidé by si hned mohli zjistit, co si o nich ten druhý myslí a nikdo by to nedokázal skrýt, i kdyby sebevíce chtěl. Ubylo by zklamání a ohavných lží a přetvářek.
Když to shrnu nakonec. Všechno má vždy své klady i zápory a ani tohle není výjimka. Mě osobně by to dost vadilo, kdyby si každý mohl přečíst, co si myslím, protože přeci jenom beru moje myšlenky jako něco, co patří jenom mě a na co ostatní nemají právo. Je to moje soukromí a mé myšlenky jsem vlastně JÁ a každý přece nemusí vědět na první pohled, kdo jsem, no ne?
I když časem by jsem si určitě zvykla jako všichni a generace tohoto nového světa, by nechápala jak jsme mohli žít, když jsme neuměli číst myšlenky. A třeba jednou budou žáci základních škol psát slohovou práci na téma: Jaký by byl svět, kdybychom neuměli číst myšlenky?
 


Komentáře

1 Berenika Berenika | E-mail | Web | 30. června 2011 v 11:33 | Reagovat

Krásné... (Omlouvám se za tak "inteligentní" komentář XD )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama