Srpen 2011

Realita v naší mysli

4. srpna 2011 v 0:48 | Karol |  Jednorázovky
Ozvaly se nechutné zvuky, které byly tak nepříjemné, že jsem sebou trhla. Málem jsem spadla z postele, ale nějakou záhadou jsem ve spánku udržela rovnováhu a otočila se hlavou ke zdi. Krátce jsem něco zamumlala a přitáhla si peřinu k tváři. Milovala jsem spánek. A znova.. mlaskavé zvuky, které doprovázaly šeptající hlasy a nepříjemný vrzot příborů. Krátce se mi zastavil dech, zavrtěla jsem hlavou. Tak krásný sen se mi dlouho nezdál, bylo to příjemné, cítila jsem se šťastná, cítila jsem se v bezpečí. Ucítila jsem studenou ruku na svém čele. Až teď jsem otevřela oči dokořán a vyděšeně se vymrštila do sedu.
"Pšššt.." ozvala se žena v bílém a znovu mně přikryla bílou přikrývkou. Nic jsem nenamítala, její tvář jsem měla rozmazanou a vše jsem viděla jako by přes svatební závoj. Svatba! Zdálo se mi o svatbě. Spokojeně jsem se usmála, než jsem se znovu ponořila do hlubokého spánku.
"Ano" promluvil muž v bílém obleku. Cítila jsem, jak mi srdce buší a nedočkavě čeká, až to jedno slůvko také vyslovím. Dávala jsem si na čas. Nadechla jsem se a vydechla. Nadechla a.. Zvuky. Byly blíž, mnohem blíž. Přetočila jsem se na druhý bok a něco zašeptala. Portugalsky. Nikdy jsem Portugalsky nemluvila.
"Slečno?" ozval se kněz. Svráštila jsem obočí a lehce se pousmála, i v tu dobu ve spánku, se mi na tváři objevil úsměv. Znova jsem se nadechla, odhodlaná, že to řeknu, hned. Nádech a.. Bolest. Dráždivá bolest, která mi projela levou nohou. Hlasitě jsem vykřikla, do očí se mi okamžitě nahrnuly slzy.