Slib

Slib 2/2

13. srpna 2010 v 17:46 | Karolina
Druhá část...



,,Leeha drží nějaký čaroděj nevím kdo to je ale je zlý,hodně zlý"
,,Čaroděj?"divil jsem se.
,,Ano"řekla Ethel.
Začlo svítat a tak jsme si lehli do stínu stromů,čarodějnice usnula tak jsem měl příležitost si jí prohlídnout neměla totiž ráda když na ní někdo civěl.Byla malého vzrůstu,dlouhé zacuchané černé vlasy.Oranžové pronikavé oči a malý nos což mě vždycky fascinovalo protože čarodějnice mají většinou velký nos.Na sobě měla dlouhý žlutý hábit na kterém byli červené tečky a kliky háky.
,,Já vím že na mě civíš
Laurenci"ozvala se.
,,Co...což-"
,,No civíš na mě"zopakovala.
,,N...ne ne..cccivim vždyť.. j.já už spal"vykoktal jsem ze sebe,byl jsem v udivení ale zároveň v rozpacích.
,,Tak už neciv a spi"řekla čarodějnice a zase se ponořila do hlubokého spánku.
Probudil jsem se krátce před stmíváním,čarodějnice už byla vzhůru tak jsme na nic nečekali a vydali se na cestu.
,,Poletíme koštětem, aspoň kousek"navrhla a přičarovala koště.
,,Koštětem?Zbláznila ses?"
,,Ne, urychlí nám to cestu"bránila se.
,,Možná ale minule když jsem s tebou letěl tak jsem měl zlomenou nohu na třikrát"vysvětloval jsem jí.
,,To ale nebyla moje chyba."
,,A čí?" divil jsem se.
,,Tvoje"dodala drze.
,,Jak to?"
,,Pamatuješ jak tě Lee opil?"smála se.
,,Lee opil?To je nesmysl!"
,,Není,pořád si mě přemlouval jak malé děcko abych tě svezla na koštěti,a tak jsem tě svezla.Jenom že ty si se pořád vykláněl až jsi sletěl."vysvětlovala se smíchem.
,,Já prostě s tebou neletim"rozhodl jsem se.
,,Ale letíš"podívala se mi hluboko do očí a usmála se.
,,No tak dobře ale není to fér když mě takhle hypnotizuješ"dodal jsem naštvaně a nasednul na koště.
Po měsíci dlouhé cesty jsme dorazili na místo.Byla velká prostorná mýtina a na jejím konci byla jeskyně.
,,Dál už musíš jít sám,já tu počkám"oznámila mi a sedla si do vysoké trávy.
A tak jsem se vydal blíž k jeskyni.Chvilku jsem váhal ale nakonec jsem do jeskyně vkročil.V tu chvíli jsem se ocitl ve velké tmavé,špinavé místnosti.
,,Kdo pak nám to přišel"ozval se temný,hluboký hlas a zpozad tmy vyšla vysoká,štíhlá postava.
,,Kde je Lee?"vyštěkl jsem na něj.
,,No né……on opravdu přišel,pan Laurence"a začal se děsivě smát.
,,No tak kde je?"zařval jsem.
,,Tady je"luskl prsty a v místnosti se rozsvítilo,Lee ležel na zemi a byl celej pomlácenej.
,,Nechám vás tu chvílí o samotě musím si ještě něco zařídit"řekl čaroděj a odešel.
,,Lee to jsem já Laurence pojď utečem"šeptal jsem.
,,Né zabije nás oba"řekl chraptivým hlasem.
,,Pojď,jdeme"zvedl jsem ho a vynesl z jeskyně.
,,Ale copak vy mi chcete utéct"ozval se čaroděj.
,,Nemáte právo ho tu držet"zařval jsem na čaroděje.
Čaroděj se už nadechoval že něco řekne ale v tom strnul ,,Ethel co tu děláš?"
zeptal se udiveně.
,,Alastaire...co to děláš?"
,,To je snad moje věc"probral se z šoku a namířil na nás s Leem"
,,Nech je jít nemáš to za potřebí"domlouvala čaroději.
,,Sestřičko já nejsem dítě abys mi říkala co mám dělat"usmál se čaroděj.
,,Vy jste sourozenci?"divil jsem se.
,,Rozlučte se pánové na tomto světě končíte"řekl čaroděj.
,,Ne Alastaire zabij mne"vykřikla Ethel.
Pustil jsem Leeha a běžel k Ethel,,to ne to nedělej"šeptal jsem.
,,Laurenci s Alastairem nás spojuje kouzlo že když zemřu já on také a na opak on ale to tom neví"vysvětlovala Ethel.,,Tady máš papírek přečti si ho až Alastair zemře"řekla a zakřičela na čaroděje.,,Tak dělej zabij mě!"
Čaroděj se usmál pozvedl hůlku a řekl nějaké cizí zaklínadlo.Z hůlky vyletěl blesk a zasáhl Ethel.Alastair se chytl za srdce ,,co se to děje?"divil se.
,,Byli jste spojeni kouzlem když zemře ona tak ty taky"zařval jsem na něj ale už bylo pozdě zemřel.Přečetl jsem si papírek a běžel k mrtvému čarodějovi na opasku měl pověšený malý látkový pytlíček strhl jsem ho a podíval se na Ethel.Otevřel jsem ho prášek jsem si nasypal do ruky a řekl:
,,Zlo budiž je poraženo,
ze zemského povrchu strženo.
Alespoň na pár let
bude jen dobrý lidský svět.
Ethel žij na tom to světě,
probuď se v této větě."a prášek vyhodil do vzduchu.
Ethel začla dýchat,pomalu vstala a řekla,,zachránil jsi mi život,děkuji."
,,To byla maličkost"odpověděl jsem a podíval se na Leeha,,jdeme?"
,,Jo jdeme dneska to ho bylo moc"řekl a zasmál se.
,,Ethel říkala jsi že zemřu v obou případech ne?"divil jsem se.
,,A ty myslíš že to je všechno?"zasmála se Ethel a jako první se rozešla.

Slib 1/2

13. srpna 2010 v 16:45 | Karolina
Tak první povídka...:)
Je to první část,druhá by tu měla být do večera nebo maximálně zítra.



Je tma a lidi se začínají připravovat ke spánku.Ale teprve v noci se ukazuje druhá tvář světa,v noci se probouzí ti kteří nespěchají do práce,nechodí nakupovat do supermarketů.V noci se probouzí ti co pijou lidem krev. Upíři!
Po světě se toulám už několik desítek let,nemám žádné přátele vlastně jen jednoho.Jmenuje se Lee Witt a je to také upír.Známe se už od dětství,upíry jsme se stali společně ale pak jsme se museli rozdělit a jít si každý svou cestou.Před pár lety se mi donesla zpráva že Lee zmizel a nikdo neví kde se nachází.Hledám ho už tři roky a mám pocit že jsem prošel celý svět.Několik upírů mi říkalo ať už ho nehledám že už je určitě mrtvý ale já věděl že žije já jsem to prostě cítil.Nemohl jsem jen tak přestat hledat,byl to můj jediný opravdový přítel.
Existuje už asi jen jediná osoba která by mi mohla pomoci.Čarodějnice Ethel...
Ethel je jedna velká záhada sama nikdo neví co je přesně zač a odkud se vzala,ví to ho až moc na lidské a vlastně i upíří chápání.
Po několika měsíční vyčerpávající cestě jsem dorazil.Stál jsem někde hluboko v lese před malou jeskyní.Tady přeci nemůže bydlet pomyslel jsem si a posadil se pod vysoký strom.
,,Ahoj Laurenci co tě sem přivádí?"ozvala se čarodějnice.Otevřel jsem oči zaostřil jsem osobu přede mnou a rychle odpověděl,,Ahoj Ethel potřebuji pomoc."
,,Dobře víš že upírům nepomáhám"odsekla mě.
,,Ale to je důležité,musíš mi pomoc prosím alespoň mě vyslechni."zvýšil jsem hlas.
Ethel se zadívala do země a řekla,,dobře vyslechnout tě můžu ale nedělej si naděje."
Usmál jsem se a vstal ze studené země.Když jsme vešli do jeskyně nemohl jsem uvěřit svýh očím byla obrovská možná tak pětkrát větší než vypadala z venku.
,,Posaď se"řekla a sama si sedla na velký obroušený kámen,který měnil barvy podle její nálady.
,,Tak mluv"
,,No víš jde o Leeha Witta před pár lety zmizel nikdo neví kde je,prošel jsem snad všechny kouty světa."
,,Vím,vím záhadně zmizel,to je smutné"brblala si pro sebe a na tváři měla zamyšlený výraz.,,No a co mám s tím společného já?"divila se.
,,Chtěl jsem se tě zeptat jestli nevíš co se sním stalo,dokážeš vidět do budoucnosti i do minulosti co jsi neprožila."pokračoval jsem.
,,Ano ale ty víš že i kdybych to věděla nemůžu ti to říct"zvýšila hlas čarodějnice.
,,Ale přece mi aspoň něco řekni hledám ho tak dlouho..."
,,Ne nebudu ti nic říkat!"zařvala čarodějnice,kámen se ze zelené barvy změnil na rudě červenou.
,,Ethel prosím!"naléhal jsem.
,,Nebudu ti nic říkat,jsi dobrý upír nechci aby jsi si kvůli mě nesl následky."
,,Jaké následky?!"křikl jsem.
,,Neřeknu ti to"řekla svým hrubým hlasem.
,,Prosím"zopakoval jsem tiše.
Čarodějnice zakroutila hlavou a řekla,,Tak dobře"
,,Můžeš upíra Witta zachránit ale zaplatíš za to nejvyšší daň...zaplatíš životem"řekla a podívala se na skrz mne.
,,Životem?"zopakoval jsem,,Jak ho tedy můžu zachránit?"
,,Nejdřív poslouchej,když ho zachráníš zemřeš a když ho nezachráníš tak také."
,,To znamená že zemřu v obou případech?"
,,Ano"přikyvovala čarodějnice.
Chvíli jsem se zamyslel a pak jsem řekl:,,Zachráním ho,sliby se musí plnit."
,,Jaké sliby?"divila se Ethel.
,,Víš jsem o dva roky staří než Lee a když jsme ještě byli děti slíbil jsem mu že ho vždy budu chránit,bohužel jsem selhal a tak to musím napravit."
,,Laurenci nic napravovat nemusíš byli jste děti..."
,,Musím!"křikl jsem.
,,Dobře Půjdu s tebou je to dlouhá cesta"pousmála se a vzala si své kouzelné koště.
Vyšli jsme z jeskyně a vydali se na cestu.
 
 

Reklama