Synovec

Synovec 2/2

28. září 2010 v 20:57 | Karolina
Hodiny tikaly velmi nahlas,nemohl jsem usnout.Od té doby co jsem viděl naposledy synovce,tuším že je to rok,mám špatné spaní.Mám noční můry,pořád to nemohu dostat z hlavy,snažil jsem se zapomenout ale nešlo to.Našel jsem si spoustu nových zájmu zahradničení,cvičím Jógu,postavil jsem si malý domek a hlavně posiluju,protože jsem se rozhodl zastavit to zlo,vím totiž že když synovec něco řekne tak to také dodrží. A tak se připravuju až se potkáme.

Synovec 1/2

27. září 2010 v 19:51 | Karolina
Byl jsem na svém vlastním pohřbu,díval jsem se jak má rodina truchlí,jak kostel kde jsem byl pohřbíván byl narvaný k prasknutí.
,,Náš zemřelý příbuzný"začal můj synovec,říkal jsem mu nudný sportovec. ,,Můj strýc,zemřel" slzy mu začli stékat po tváři a on se nadechoval na další větu ,,Sám, tady v kostele před Ježíšem,bůh se díval jak umírá a nic neudělal?!"řekl zvýšeným hlasem,který se rozléhal po kostele když dozněl bylo hromové ticho. ,,Pečoval o tento kostel celých 60 let a já chci aby jste byli svědky před bohem že o tento kostel budu pečovat a postarám se o něj." Hlas se mu zarazil a poté jen tiše dodal ,,Nevím jak jinak odčinit skutky co jsem mému strýci udělal." Sklonil hlavu a odešel pryč,odešel z kostela prostě odešel...
Poté obřad probíhal jako každý jiný,musím říct že mě to nebavilo. Měl jsem tmavé černé brýle,dlouhý černý kabát a v pravé ruce mokrý deštník,protože venku vydatně pršelo.
Nedokážu si představit co by se dělo když by mě i přes to pečlivé zahalení někdo poznal.
Obřad skončil,lidé začli odcházet až byl kostel úplně prázdný.
,,Kdyby tak věděli" řekl jsem a hluboce se zasmál. ,,To ten synovec! Ten prokletý nudný sportovec!On se chce starat o můj kostel... to nedovolím! Je zasvěcený zlu je to krvelačná zrůda!" zařval jsem nahlas.
Ten den večer přišel můj synovec do kostela. ,,Co tady děláte? Odejděte tady to není hotel!" začal řvát na mě. ,,Samozřejmě byl jsem se jen podívat na kostel. Co se stalo že ten pán který se o něj staral umřel?" zeptal jsem se.
,,Skočil pod vlak" odpověděl suše a začal mě vyprovázet z kostela.
,,To mu nevěřím,takový příjemný pán" nedal jsem se.
,,Já nejsem chodící noviny tak už sakra vypadněte!"zařval synovec.
,,Pozor na pusu hochu"řekl sem tiše ,,určitě se ještě uvidíme,pro zatím nashledanou" řekl jsem a odešel.
,,Nazdar"štekl synovec a vešel zpět do kostela.
Druhý den jsem se šel opět podívat do kostela.Byl už pozdní večer na nebi svítil jasný úplněk a vál studený vítr.Seděl v první řadě blíže k oltáři a něco si četl.Šel jsem pomalým krokem byl jsem rozhodnutý že to udělám,byl jsem smíření s tím co nastane. ,,Co tu zas děláte?" ozval se ten známý hlas.
,,Nudný sportovec" usmál jsem se.
,,Co? Tak mi říkal jen strýc. Co jste zač?"řekl ustrašený synovec.
,,Strýc... Tvůj strýc "řekl jsem a sundal si tmavé brýle.Synovec jen stál a tupě zíral ,,jak jsi to přežil?" zeptal se s nelítostním výrazem.
,,Přežil a bůh je svědkem tvého činu."řekl jsem a podíval se mu do očí,měl je plné zla,nenávisti,smrti...

Ano zasloužíte si vysvětlení
Vždycky si hrál na toho hodného synovce,syna,vnuka,bratra ale doopravdy to byl rebel byl chodící zlo a já jsem se ho snažil alespoň drobet převychovat.Jsem věřící a nemohl jsem se koukat jak krev mé rodiny se chová tak neskutečně zle.Vždycky toužil se stát upírem,nechtěl být ničím jiným udělal by cokoli aby se jím stal.Což se také stalo,byl večer a já jsem uklízel oltář,venku hodně pršelo a kostel už byl zavřený.Najednou jsem uslyšel skřípat dveře,nevěnoval jsem tomu nějakou pozornost v kostele se často ozývali divné zvuky. ,,Můj strýci" zaslechl jsem a otočil se ,,rád tě vidím" řekl synovec který klidným krokem šel ke mě na ten pohled nikdy nezapomenu, vlasy a oblečení měl promáčené a v očích záblesky zla. Ruce měl dané dál od těla a z prstů mu kapaly kapičky krve. ,,Jsem upír,slyšíš to! Já jsem upír!" zařval nahlas a stoupl si proti mě. ,,Zvládl jsem všechny zkoušky,strýci chybí mi jen jediná" podíval se mi do očí napřáhl pravou ruku a její mi nehty mě bodl do krku.Okamžitě jsem se zhroutil na zem ,,Strýci... jsem si jist že bůh tě za tvůj život pochválí" řekl,hlasitě se usmál a odešel.
Pak si nic nepamatuji až tohle: Probudil jsem se v dřevěné bedně,bylo to rakev. Rychle jsem se vysoukal ven a šel se podívat do kostela,který byl narvaný k prasknutí.Doběhl jsem si pro černé brýle s kabátem popadl deštník a šel jsem se zúčastnit mého vlastního pohřbu.

,,Nechápu,jak jsi to přežil?"divil se naštvaně synovec.
Ignoroval jsem jeho otázku ,,Měl jsi velmi zajímavý projev." Jen zakroutil hlavou a podíval se do země ,,Strýci,vždy jsi mi říkal že když něco začnu mám to i dokončit a tak se prosím k tomu postav čelem,když dokončím i toto"usmál se,ten pohled jsem dobře znal ,,Ne nepostavím,vím co máš v plánu chceš mě zabít ale já vím co jsi a vím co udělám"
Synovec chvíli zaváhal ale pak se na mě vrhnul,rychlým krokem přišel ke mě a pěstí se po mě ohnal ale já jsem se rychle skrčil a podsekl jsem mu nohy,poodstoupil jsem.Znova se na mě vrhnul a já jsem mu v tom boji roztrhl košili.Byl tak rychlý že jsem ho nestíhal ani vidět natož sním bojovat.Rozběhl se proti mě a přitiskl mě na zeď narovnal pravou ruku a připravoval se mě podruhé zabít. Já jsem si strhl křížek, který jsem měl na krku a stiskl ho do levé ruky ,,Prosím pomoc mi,prosím bože" šeptal jsem potichu a cítil jsem jak křížek čím dál víc hřeje.
,,Teď ti bůh nepomůže"sykl synovec a hluboce se nadechl.Křížek pořád víc hřál dalo by se říci že i pálil.Synovec švihl rukou,já jsem zavřel oči a křížek mu přitiskl na holou hruď,čekal jsem jestli mě tou rukou zasáhne a podruhé zabije. Ale on to neudělal jen hlasitě zaječel a svalil se na zem,ještě víc jsem přitiskl křížek k jeho hrudi a pak povolil.Když jsem křížek sundal měl na pravé straně vypálený kříž. ,,Co jsi to udělal! Za to mě upíři zabijou!" křičel.
,,Synovče,já věřím že se bůh o tebe postará"řekl jsem a rozešel se k východu kostela.
,,Já si tě najdu a dokončím co jsem začal!" slyšel jsem ještě zpozad kostela ale už jsem se neotáčel.Odešel jsem pryč,odešel jsem z kostela prostě jsem odešel...a ve skrytu duše jsem doufal že synovce už nikdy neuvidím.
Ale to jsem se mýlil...
 
 

Reklama